Skupina chlapců byla více než rok uvězněna na opuštěném ostrově. Co zažili je často přirovnáváno k ikonickému románu Williama Goldinga Pán much – i když bez vražd a chaosu. Dokázali se totiž zorganizovat a vybudovat funkční společnost.
Roku 1965 se šest chlapců ve věku 13 a 16 let rozhodlo ukrást rybářskou loď a vydat se z Tongy na Fidži (800 km). Na výpravu se pořádně připravili a přinesli si s sebou jídlo a zásoby. Udělali chybu, protože během první noci na moři usnuli a ráno zjistili, že je jejich loď poškozená. Vlny je několik dní unášely a nakonec skončili na neobydleném ostrově. Ten se měl stát jejich domovem na příštích 15 měsíců.
Chlapci zpočátku přežívali tak, že jedli kokos, syrové ryby a ptáky. Jejich situace se zlepšila, jakmile vyšplhali na vrchol skalnatého útesu, kde u sopečného kráteru našli opuštěnou osadu. Zde našli nějaké banánovníky, jedlá semínka a dokonce kuřata. Následně si postavili přístřeší a stanovili si vlastní společenská pravidla. Pracovali ve dvojicích a dávali si přestávky, aby se vyhnuli sporům. Každé ráno a večer se shromažďovali, společně se modlili a zpívali.
Chlapce objevil roku 1966 australský kapitán Peter Warner, když si všiml jejich ohně. Později ve svých pamětech napsal, že “kluci si zřídili malou obec s potravinovou zahrádkou, vydlabanými kmeny stromů na uskladnění dešťové vody, tělocvičnou se zvláštními závažími, hřištěm na badminton, ohradami pro slepice a stálým ohněm. Celkově byli chlapci v dobrém zdravotním stavu, když je Warner našel. Po návratu však byli chlapci uvrženi do vězení za krádež lodi. Warner si zajistil práva na dokument o jejich příběhu o přežití pod podmínkou, že budou propuštěni a znovu se představí před kamerou. Dochované fotografie tak pocházejí právě z tohoto dokumentu z roku 1966.
Autor: Petr V., zdroj: CBS News, Titulní obrázek: Pixabay.com / Pexels