Bojové nasazení židovských vojáků, ať už v zahraničních armádách nebo později během bojů Slovenského národního povstání (SNP), jasně ukázalo, že byli rovnocennými bojovníky v československém odboji. Uvedl to v minulosti Martin Posch, historik z Historického ústavu Slovenské akademie věd, pro agenturu SITA.
Poukázal na to, že mnoho odbojářů z menšinových populací se během svých odbojových aktivit setkalo s četnými předsudky ze strany svých spolubojovníků z většinové populace. Podle něj se tato skutečnost týkala nejen domácího odboje, ale i zahraničního odboje.
„I mezi jednotkami, které bojovaly proti nacistickému Německu a za poválečnou obnovu Československa, panoval například antisemitismus a neochota spolupracovat s židovskými vojáky,“ uvedl Posch. Dodal však, že Židé byli často neocenitelní při spolupráci s ostatními spojenci, například díky svým jazykovým znalostem.
Historik také zdůraznil, že Židé a další odbojáři z marginalizovaných skupin obyvatelstva čelili v případě zajetí horšímu osudu než jejich spolubojovníci.
„V případě skupin obyvatelstva pronásledovaných Ludakovým režimem se na ně vztahovaly specifické zákony, které je po léta zbavovaly občanských a lidských práv. Realita po nacistické okupaci slovenského území a ochotné spolupráci Jozefa Tisa a významné části představitelů ľudové strany byla taková, že všechny předchozí výjimky přestaly de facto platit a brutalita německých jednotek a pohotovostních jednotek Hlinkovy gardy neznala mezí,“ dodal Posch.
Na jaře roku 1944 se na Slovensku stále více aktivizovaly partyzánské skupiny a situace se na konci srpna vyostřila po příjezdu německé armády, s nímž souhlasil Jozef Tiso. Město Banská Bystrica se stalo centrem povstání, které připravilo odbojové vojenské velitelství ovládané exilovou vládou v Londýně a vytvořilo povstaleckou armádu (na konci srpna 1944 pojmenovanou 1. československá armáda na Slovensku) vedenou generály Jánem Golianem a Rudolfem Viestem, Slovenská národní rada (SNR) a partyzánské jednotky.
V SNP bojovali také ruští, rumunští, ukrajinští, čeští, polští, bulharští, francouzští vojáci a partyzáni, stejně jako příslušníci mnoha dalších národů. Po potlačení SNP na podzim 1944 rozpoutali němečtí nacisté ve spolupráci s místními kolaboranty na Slovensku teror. Zabíjeli nejen partyzány a vojáky, ale také civilisty, ženy a děti, a vypálili celé osady a vesnice. Tyto zločiny patří k nejtemnějším kapitolám historie druhé světové války na Slovensku. Ján Golian a Rudolf Viest byli zajati 3. listopadu 1944 v Pohronském Bukovci. Oba byli odvezeni do Německa, kde pravděpodobně zemřeli v dubnu 1945 v koncentračním táboře Flossenburg. V roce 1995 jim slovenský prezident Michal Kováč udělil Řád Ľudovíta Štúra I. třídy.
Autor: Petr V., zdroj: Slovenskoaktualne.sk, Titulní obrázek: Pixabay.com / hahanulka