Německá loď Wilhelm Gustloff se po zásahu sovětskou ponorkou potopila během necelé hodiny a spolu s ní zemřelo přibližně 9 tisíc lidí.
Loď původně vznikla jako luxusní výletní plavidlo nacistického programu Kraft durch Freude, tedy „Radostí k síle“. Režim ji využíval jako propagandistický symbol. Ve třicátých letech vozila německé občany na rekreační plavby a měla ukazovat sílu a prosperitu Třetí říše. Po vypuknutí války ale její role skončila. Nejprve sloužila jako nemocniční loď a později jako plovoucí kasárna německého námořnictva.
Na začátku roku 1945 už Německo kolabovalo. Rudá armáda postupovala Východním Pruskem a statisíce civilistů prchaly před frontou. Němci spustili obrovskou evakuační operaci známou jako Operace Hannibal. Jejím cílem bylo dostat vojáky i civilní obyvatelstvo přes Baltské moře na západ. Wilhelm Gustloff se stal jednou z lodí, které měly uprchlíky přepravit.
Problém byl v tom, že loď byla extrémně přeplněná. Původní kapacita byla přibližně 1 500 až 2 000 pasažérů, ale v lednu 1945 se na palubě tísnilo více než 10 tisíc lidí. Byly mezi nimi ženy, děti, ranění vojáci, námořní personál i civilisté. Někteří seděli v chodbách, jiní ve vyprázdněném bazénu nebo přímo na schodištích. Přesný počet pasažérů dodnes není jistý, protože evidence během chaosu prakticky přestala fungovat.
Večer 30. ledna 1945 loď vyplula z přístavu Gotenhafen, dnešní polské Gdyně. Panovalo špatné počasí, moře bylo plné ledu a kapitáni řešili obavy z min i nepřátelských ponorek. Nakonec padlo rozhodnutí zapnout poziční světla, aby se zabránilo srážce s jinými německými loděmi. Tím se však Wilhelm Gustloff stal snadno viditelným cílem.
Sovětská ponorka C-13 (S-13) pod velením kapitána Alexandra Marineska loď zpozorovala v Baltském moři nedaleko polského pobřeží. Krátce po deváté večer vypálila torpéda. Tři zásahy stačily. Jeden zničil příď, další zasáhl prostor ženských pomocných jednotek námořnictva a třetí vyřadil strojovnu. Na lodi okamžitě vypuklo peklo.
Teplota byla hluboko pod nulou. Mnoho záchranných člunů nešlo spustit kvůli zamrzlým mechanismům. Lidé skákali do ledové vody, kde během několika minut umírali na podchlazení. Jiní zůstali uvězněni uvnitř lodi. Wilhelm Gustloff se potopil přibližně za sedmdesát minut. Zachránit se podařilo jen něco přes tisíc lidí.
Dodnes se vedou spory, zda šlo o válečný zločin. Sovětský velitel Marinesko podle historiků pravděpodobně nevěděl, že na palubě jsou tisíce civilistů. Navíc loď nebyla označena jako nemocniční a převážela také vojenský personál. Byla ozbrojená protiletadlovými děly a formálně představovala legitimní vojenský cíl. Právě proto většina historiků nepovažuje útok za porušení válečného práva, přestože rozsah civilních obětí byl katastrofální.
Zajímavé je, že tragédie Wilhelm Gustloff zůstala dlouhá desetiletí mimo hlavní pozornost veřejnosti. Důvodů bylo hned několik. Katastrofa se odehrála v samotném závěru války, kdy Evropou otřásaly mnohem větší události. Oběťmi navíc byli převážně Němci, tedy obyvatelé poražené země spojované s nacistickými zločiny. Ve stínu Osvětimi, bombardování měst a milionů mrtvých civilistů se příběh jediné lodi postupně vytratil.
Vrak Wilhelm Gustloff dnes leží na dně Baltského moře mezi Polskem a ruskou Kaliningradskou oblastí. Polsko místo chrání jako válečný hrob. Potápění i zásahy do vraku jsou zakázány. Přesto se kolem něj léta šířily legendy o nacistickém zlatu nebo ztracené Jantarové komnatě, které údajně mohly být na palubě. Tyto teorie ale nikdy nebyly potvrzeny.
Alexander Marinesko byl sovětský důstojník a velitel ponorky S-13 Baltského loďstva během druhé světové války. Proslavil se potopením lodi Wilhelm Gustloff v lednu 1945 a později také německé transportní lodi General von Steuben. Přestože patřil mezi nejúspěšnější velitele sovětských ponorek, měl problémy s disciplínou a alkoholem. Titul Hrdina Sovětského svazu získal posmrtně až v roce 1990.
Autor: Petr V., zdroj: ATI, Titulní obrázek: Wikimedia Commons / Bundesarchiv, Bild 183-H27992 / Sönnke, Hans, CC BY-SA 3.0 de