Historici jich počítají přes 40. Všechny nakonec selhaly.

Maurice Bavaud (1938)

Tento švýcarský student teologie byl velkým odpůrcem nacismu. Pořídil si poloautomatickou pistoli Schmeisser a odcestoval do Mnichova, kde se konalo výročí puče z roku 1923. Bavaud si zakoupil lístek v prvních řadách a vydával se za švýcarského novináře s úmyslem střelit Hitlera do hlavy. Nedostal se ale dostatečně blízko – vůdce šel na druhé straně cesty, než očekával, a útok by byl tím pádem pravděpodobně neúspěšný. Odjel do Paříže, kde se chtěl připravit na další útok. Byl ale chycen kvůli jízdě na černo a předán policii. Ta poté v jeho kufru našla mimo jiné rozbušky, pistole, mapy a informace o Hitlerovi. Byl předán gestapu, které ho donutilo se přiznat k pokusu o atentát. Popraven byl v Berlíně v roce 1941.

Georg Elser (1939)

Jeden z nejpozoruhodnějších pokusů o atentát měl na svědomí tesař z jižního Německa, který chtěl zaútočit během stejné události jako o rok dříve výše zmíněný Bavaud. Elser umístil bombu do pilíře, který se nacházel za řečnickým pultem v pivnici Bürgerbräukeller, kde Hitler každý rok pronášel řeč k výročí puče. Již počátkem srpna 1939 odcestoval a ubytoval se v Mnichově. Poté chodíval každý večer do pivnice na večeři, schoval se v oddělení pro zaměstnance, kde setrval do doby, kdy se tam nikdo nenacházel. Pak pracoval za pomocí ruční svítilny až do rána, kdy chodili první zaměstnanci. Poté vyklouzl zadním vchodem ven. Tyto práce mu zabraly více než měsíc, než byla bomba hotová. Vše naplánoval tak, aby časovač spustil explozi 8. listopadu ve 21.20, přibližně v polovině Hitlerova projevu.

Führer však na poslední chvíli změnil plán, protože se ještě ten večer potřeboval vrátit do Berlína. Bomba explodovala 13 minut poté, co Hitler odešel. Výbuch si vyžádal sedm lidských životů a 57 zraněných. Elser byl zatčen při pokusu o útěk do Švýcarska, kde ho zastavili dva němečtí strážní. Protože měl u sebe kleště, pohlednici s obrázkem pivnice, rozbušku a komunistický odznak, stal se podezřelým a byl předveden na tamní oddělení gestapa. Svůj čin zapíral po dobu pěti dnů. Až poté, co musel ukázat svá kolena, na kterých měl po měsíční práci vkleče otlačeniny, se přiznal. Hitler se o tento případ osobně velice zajímal a nechtěl uvěřit, že na celém atentátu pracoval jediný člověk bez pomocníků a spojenců. Ze spolupráce byla podezírána především britská výzvědná služba. Proto musel Elser podstoupit různé mučení i hypnózu, aby to přiznal. Nikoho však neprozradil, protože neměl koho. Byla mu dána možnost prokázat svá tvrzení tím, že sestrojí stejný typ výbušniny zcela sám, což se mu povedlo. Byl uvězněn v Dachau, kde byl v dubnu 1945 na Hitlerův příkaz zastřelen důstojníkem SS.

Operace Foxley (1944)

Britové plánovali atentát na Hitlera v jeho sídle v alpském Berghofu. Uvažovali o odstřelovači, který by führera zastřelil při pravidelné procházce nebo o náloži ve vlaku, kterým jezdil do Alp. Operace však nikdy nebyla spuštěna, protože se britské velení se bálo, že Hitlerovo odstranění by válku spíš prodloužilo (pokud by přišel někdo kompetentnější).

Claus von Stauffenberg (1944)

Důstojník generálního štábu záložní armády byl hlavním aktérem známé Operace Valkýra, která měla Hitlera zabít a vyvolat převrat. Počáteční sympatie k Hitlerovým vizím se měnily ve znechucení kvůli brutálním metodám režimu. Velký zlom přišel po invazi do SSSR (1941) a hlavně po poznání masového vyvražďování Židů a krutostí na východní frontě. Viděl, že Hitler vede Německo k totální zkáze a začal věřit, že odstranění Hitlera je jeho morální povinností. V dubnu 1943 utrpěl těžká zranění při náletu v Tunisku: přišel o pravé oko, ztratil pravou ruku a přišel o dva prsty na levé ruce. Stauffenberg se stal ideálním atentátníkem, protože měl volný přístup na vysoké porady a kvůli svým zraněním nebyl tolik podezřelý.

Do Hitlerova polního velitelství Wolfsschanze (Vlčí doupě) ve Východním Prusku propašoval v aktovce dvě britské plastické trhaviny s časovou roznětkou. Kvůli svému handicapu však stihl aktivovat jen jednu nálož. Stauffenberg položil aktovku pod stůl, blízko Hitlera, a pod záminkou telefonátu odešel. Důstojník Heinz Brandt však aktovku přemístil za nohu masivního dubového stolu, což Hitlera zachránilo. Exploze zabila 4 důstojníky a zranila 20 dalších. Hitler přežil, měl popáleniny, prasklý bubínek a lehké zranění ruky. Stauffenberg odcestoval zpět do Berlína v domnění, že je vůdce mrtev. Spiklenci spustili Operaci Valkýra, aby převzali moc. Začali zatýkat důstojníky SS a vyhlašovat rozkazy jménem německé armády. Po několika hodinách bylo jasné, že atentát neuspěl – mnoho důstojníků, kteří váhali, se stáhlo, jakmile slyšeli Hitlerův hlas v rozhlase a velitelé jednotek odvolali podporu převratu. Během večera a noci 20. července byla většina spiklenců zatčena. Stauffenberg byl ještě v noci zastřelen popravčí četou ve dvoře Bendlerblocku v Berlíně. Nacisté poté provedli masivní vlnu zatýkání – více než 7 000 lidí bylo vyšetřováno, 4 980 lidí bylo uvězněno, stovky byly popraveny. Po válce se Stauffenberg stal národní ikonou nového demokratického Německa a dnes je považován za symbol německého odporu proti Hitlerovi.

Autor: Petr V., zdroj: Wikipedia.org, History.co.uk, Titulní obrázek: Pixabay.com / Ylanite