„Rozhodl jsem se jmenovat muže schopného sjednotit společnost, získat podporu nejširších politických sil a zajistit pokračování reforem v Rusku. Dokáže sjednotit všechny, kteří znovu obnoví velké Rusko 21. století.“

To prohlásil Boris Jelcin dne 9. srpna 1999 a vsadil tak všechno na jednu kartu. Jmenoval nového ruského premiéra, který měl zabránit fiasku v parlamentních volbách, vypsaných na konec roku. V televizním vystoupení prezident nezastíral, že si nového favorita vybal proto, že je schopen vystřídat ho po prezidentských volbách v úřadě, popisuje situaci před 23 lety Bernard Lecomte, autor knihy Tajemství Kremlu Staletí slávy, lží a hrůzovlády.

Muž, kterého poslalo samo nebe…

…se jmenoval Vladimír Putin. Byl čtvrtým premiérem jmenovaným v průběhu 17 měsíců, což podle Bernarda Lecomta svědčí o tom, jak byla vláda nestabilní! Ne náhodou všichni tito předsedové vlád (Černomyrdin, Stěpašin, Kirijenko, Putin) dříve působili v KGB. Jako by tato instituce hrála mutatis mutandis (po nezbytných úpravách – pozn.) tutéž roli, jakou hraje ve Francii ENA (Vysoká škola administrativy), a to roli líhně budoucích nejvýše postavených politiků, kteří rozumějí řízení veřejných záležitostí, jsou seznámeni se současným děním a mají státnické cítění. Putin takový byl. Proč by právě on měl uspět tam, kde všichni ostatní selhali?, ptá se autor knihy Bernard Lecomte.

Milé překvapení!

Dne 26. září se z podnětu Kremlu zrodil volební blok nazvaný Jedinstvo („Jednota“), podle něhož bylo pouze vytvořením národní jednoty možné čelit fenoménům ohrožujícím obyvatelstvo: rozvratu ekonomiky, konfliktům na Kavkaze, nárůstu teroristických atentátů. Státní televize přinášela znepokojivé zprávy a lidé měli strach. Putin se nezdráhal situaci dramatizovat, už tehdy byl zastáncem silné státní moci. Vznik Jedinstva přišel ve správnou chvíli. Putin opírající se o novou „prezidentskou“ stranu se prosadil proti stoupencům Primakova, Lužkova a dalších. Kandidáti Jedinstva zvítězili v parlamentních volbách, které se konaly 19. prosince, a získali většinu ve Státní dumě. Milé překvapení!, píše autor publikace.

Sliby, jejichž obsah si umíme představit

Dne 22. prosince na základě tohoto výsledku, jenž předčil všechna očekávání. Jelci sdělil Putinovi, že 31. prosince rezignuje na svou funkci a nedokončí prezidentský mandát, třebaže to pro něj může mít neblahé důsledky. Vyzval svého chráněnce, aby se připravil na to, že bude jeho nástupcem – výměnou za několik slibů, jejichž obsah si jistě umíme představit.

Dočasný výkon. Na dlouho

Dějiny nabraly závratnou rychlost. V den se symbolickým datem 1.1.2000, jako by sám zahajoval nové tisíciletí, byl Putin jmenován prezidentem Ruska, pověřeným „dočasným výkonem“ funkce. Od Borise Jelcina to byl geniální tah. Komentátoři a analytici mluvili jedním hlasem: mladý, schopný, seriózní a loajální Putin ztělesňoval naději, že vyvede zemi z marasmu,, do něhož se ponořila před deseti lety.

Měl velkou šanci vyhrát prezidentské volby, jejichž datum bylo stanoveno na 26. březen. (Skutečně byl zvolen, a to hned v prvním kole voleb, v němž získal 52,9 % hlasů.) Jeho strana obsadila většinu křesel ve Státní dumě a on se chystal vládnout Rusku s tím, že ve svých rukou fakticky soustřeďoval všechny pravomoci. Jinak řečeno: na dlouho.

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: Bernard Lecomte: Tajemství Kremlu Staletí slávy, lží a hrůzovlády. Náhledová fotografie: Wikimedia Commons/Photo by David Scull – Public Domain