Jedna soukromá cestovní kancelář, která se specializuje na poskytování zájezdů po České republice, Praze speciálně, a východní Evropě šitých na míru cestovatelům z různých zemí a kterou založili rodiče nynějšího provozovatele v roce 1993, představuje cizincům náš život za dob komunistické totality.  

Zkuste si představit, že přijíždíte do naší země na návštěvu a dozvíte se v kostce o naší komunistické éře následující informace:

„Roky totalitní nadvlády v Československu, od roku 1948 do roku 1989, byly skutečně temnými a bezútěšnými dny. Po převratu v roce 1948 pronikla komunistická ideologie do života občanů a ovládla všechny aspekty společnosti. Politická rozhodnutí Československa byla diktována Sovětským svazem a země se i v 80. letech nadále spoléhala na Sovětský svaz. Československo bylo součástí východního bloku a členem Varšavské smlouvy a RVHP,“ píše autorka historického exkurzu pro cestovní kancelář Tracy A. Burnsová (přeloženo z angličtiny – pozn.).

Charakteristika života za komunismu

Konkrétní život lidí v ČSSR popisuje autorka takto: „Ti, kteří nedodržovali socialismus, byli nejen vyslýcháni, zastrašováni a sledováni, ale také podrobeni domovním prohlídkám, při kterých tajná policie zasahovala do soukromí občanů při hledání nelegální literatury. Úplatků bylo mnoho; přítomnost štěnic v domácnostech bránila lidem mluvit otevřeně; v obchodech byly dlouhé fronty; lidé byli vězněni za podávání stížností nebo podepisování petic. Navíc bohatí chudli, protože majitelé extravagantního bydlení dostali v zemi nové ubytování. Do čela firem byli vybráni živnostníci. Příslušníci inteligence byli nuceni vykonávat podřadné práce jako úklid ulic nebo mytí oken. Pokud občan přeběhl (myšleno emigroval – porn.), byla zanechaná rodina tvrdě potrestána. Lidé stýkající se s disidenty byli vyslýcháni a obviněni z rozvracení (myšleno republiky – pozn.).

Noční můra 50. let

„Na začátku brutálních a nočních můr 50. let nařídil premiér Sovětského svazu Josif Stalin československým komunistům, aby provedli čistky a národ uspořádal největší monstrprocesy ve východní Evropě. Během šestiletého období, od roku 1949 do roku 1954, byli mezi oběťmi vojenští vůdci, katolíci, Židé, demokratičtí politici, lidé s válečnými kontakty se Západem i vysoce postavení komunisté. Téměř 180 lidí bylo popraveno. Nic takového jako spravedlivý proces neexistovalo, protože soudci spolupracovali s vedením země. Obžalovaní, před zahájením procesu označeni za vinné, si dokonce museli své výpovědi předem nacvičit, jako by to všechno byla nějaká krutá hra odehrávaná na jevišti místo v soudní síni. (Během 60. let 20. století byly některé oběti rehabilitovány.)

Dále jsou popsány procesy Rudolfa Slánského a Milady Horákové a další čistky.

Zemědělci: Nepřátelé státu

Jak se píše dále, „zemědělci, zvláště bohatí, označovaní jako „kulaci“, byli nepřáteli komunistického režimu. Během let stalinizace byly farmy znárodněny v rámci toho, čemu se říkalo kolektivizace. Nikdo nemohl vlastnit více než 50 hektarů půdy. Zatímco životy bohatších rolníků byly zničeny, chudší rolníci byli systémem nadšeni. Komunisté vydírali zemědělce a hrozili jim vězením, pokud nevstoupí do družstev. Takoví farmáři byli veřejně odsouzeni a ocitli se bez zásob. Chamtiví zemědělci zastávali funkce ve výborech ustavujících družstva a byli odměněni zahraničními dovolenými, přičemž veškeré náklady hradilo družstvo. Kolektivizace však byla neefektivní a selhala.“

Oslava dělníka

Za komunismu byli dělníci uctíváni jako hrdinové a využíváni jako propaganda režimu, píše se v článku. Například horníci dostávali vynikající penze a pohodlné bydlení. Dělníci měli lepší platy než univerzitní profesoři. Zaměstnanci dělnické třídy, kteří se podřídili komunistické doktríně, byli odměněni dovolenou v zahraničí – v Bulharsku, Rumunsku, Sovětském svazu nebo Jugoslávii spíše než na Západě.

Systém vzdělávání

„Komunistická ideologie pronikla do politicky založeného vzdělávacího systému. Studenti museli studovat předměty jako marxismus-leninismus. Učili se nazpaměť, nebyli povzbuzováni k diskusi o problémech nebo vytváření vlastních názorů. Na vysokou školu byli přijímáni uchazeči, kteří měli dělnický původ, podporovali komunistický režim a účastnili se komunistických mládežnických organizací,“ popisuje ve zkratce realitu života v naší zemi za totality.

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: private-prague-guide.com. Náhledová fotografie: Pixabay.com/Pavlofox