V roce 1958 podepsal čínský vůdce Mao Ce-tung historický výnos o vyhubení všech krys, much, komárů a vrabců. Iniciátorem této masové kampaně byl tehdejší ministr školství, biolog Čou Ťien, který byl přesvědčen, že masové vyhubení vrabců a krys povede k velkým výnosům a nebývalému rozmachu zemědělství.

Prosazoval tezi, že Číňané nemohou plně zvládnout potravinovou krizi, protože zemědělské plodiny “přímo na polích požírají nenasytní vrabci”. Ministr Čou Ťien přesvědčoval členy strany, že podobnou kampaň ve své době provedl Fridrich Veliký a její výsledky byly působivé. Mao Ce-tunga nebylo třeba příliš přesvědčovat. Dětství prožil na venkově a slyšel o tradičním boji rolníků proti škůdcům. S radostí dekret podepsal a brzy se po celé zemi rozběhli Číňané bojovat proti zástupcům malých zvířat.

U much, komárů a krys nebylo dosaženo žádných mimořádných výsledků. Krysy, které jsou přizpůsobeny k přežití v jakýchkoli podmínkách, včetně jaderné zimy, se nepodařilo zcela vyhubit. Mouchy a komáři si vyhlášené války sotva všimli, a tak si ji vrabci odnesli celou.

Nejprve se lidé snažili vrabce trávit a lovit, ale tyto metody byly neúčinné, a tak se rozhodli vrabce vyhubit. Každý Číňan se snažil vrabce vyplašit, a tak je donutil zůstat ve vzduchu co nejdéle. Senioři, studenti, děti, muži i ženy mávali vlajkami, bouchali do pánví, křičeli a pískali od rána do večera a nutili vrabce létat od jednoho člověka k druhému. Metoda se ukázala jako účinná, protože vrabci nemohli být ve vzduchu déle než 15 minut. Vyčerpaní vrabci padali na zem, kde byli zabiti a naházeni na obrovské hromady.

Útoky se samozřejmě netýkaly jen vrabců, ale v podstatě všech drobných ptáků. Aby se již tak nadšení Číňané ještě více inspirovali, byly v tisku zveřejněny fotografie mnohametrových hromad mrtvých vrabců. Bylo běžnou praxí vypouštět školáky ze škol, dávat jim praky a posílat je střílet všechny malé ptáky a ničit jejich hnízda. Nejúspěšnějším lovcům žáků byly uděleny diplomy.

Jen během prvních tří dnů kampaně byl ve dvou městech v Pekingu a Šanghaji usmrcen téměř milion ptáků. A za téměř rok tato aktivní činnost vedla k úhynu přibližně dvou miliard vrabců a dalších drobných ptáků. Číňané se radovali a oslavovali vítězství. Na krysy, mouchy a komáry si už nikdo nevzpomněl. Likvidace vrabců byla mnohem veselejší.

Tato kampaň neměla mezi vědci a ochránci přírody žádné zvláštní odpůrce. To je pochopitelné, protože protest a námitka by byly vnímány jako protistranické. Koncem roku 1958 už v Číně téměř žádní ptáci nebyli. Masmédia hlásala neuvěřitelný úspěch země a Číňané si libovali v pýše. Nikdo nepochyboval o správnosti rozhodnutí strany.

V roce 1959 zaznamenala čínská “zóna bez ptáků” nebývalou zemědělskou úrodu. I případní skeptici museli uznat, že opatření proti vrabcům přinesla pozitivní výsledky. Všichni si samozřejmě všimli, že se výrazně zvýšil počet různých druhů housenek, kobylek, mšic a dalších škůdců, ale při pohledu na výnosy to bylo zanedbatelné.

Teprve o rok později se Číňané mohli přesvědčit o plném dopadu absence ptáků. V roce 1960 se škůdci zemědělských plodin rozmnožili natolik, že bylo obtížné určit, kterou plodinu požírají. Číňané byli šokováni. Nyní si zase celé školy a továrny braly volno od studia a práce, aby housenky sbíraly, ale všechna opatření byla zcela zbytečná. Hmyz, přirozeně regulovaný (ptáci to dělali už dříve), se množil neuvěřitelnou rychlostí. Během krátké doby sežrali veškerou úrodu a začali ničit lesy.

V zemi panoval skutečný hladomor. Z televizních obrazovek se snažili národ “nakrmit”, že jde jen o dočasné potíže a brzy bude vše v pořádku. Ale sliby se neživíte. Hladomor byl krutý, lidé umírali ve velkém. Jedly se kožené věci, stejné kobylky, a dokonce docházelo ke kanibalismu. V zemi, a dokonce i mezi členy strany, zavládla panika. Podle nejkonzervativnějších odhadů zemřelo v důsledku hladomoru v Číně přibližně 30 milionů lidí.

Vedení země si nakonec vzpomnělo, že všechny problémy začaly vyhubením vrabců. Obrátili se na Sovětský svaz a Kanadu s žádostí o pomoc a vyzvali je k rychlému vyslání ptáků. Sovětská a kanadská vláda na žádost reagovaly a poslaly vrabce po vagonech. Následně začaly v Číně zlaté časy pro vrabce, protože nikde na světě nebyla tak bohatá potravní základna jako v neuvěřitelném množství hmyzu, který pokrýval Čínu. V Číně dnes existuje pozorný vztah k vrabcům.

zdroj: biosferaklub.info, Titulní obrázek: Pixabay.com/suju-foto