Joe Louis je mnohými považován za nejlepšího boxera všech dob. Při své výšce pouhých 180cm a váze 90kg by byl trpaslíkem mezi těžkými váhami moderního boxu, ale díky svým schopnostem a síle byl v době své největší slávy nejdominantnějším boxerem na světě. Ale když pomineme box, byly to jeho zápasy proti Maxi Schmelingovi a podle přechodné vlastnosti proti nacistickému Německu, které dělají Louise skutečně výjimečným.
Joe Louis Barrow se narodil v roce 1914 v Alabamě. Hluboký Jih se v té době stále vyrovnával s koncem otroctví a v jeho dětství převládaly protičernošské nálady.
V pouhých 12 letech se Louis s rodinou přestěhoval na sever po incidentu s Ku-klux-klanem, který v té době stupňoval své rasistické násilí. Rodina se usadila v Detroitu, kde už zůstala a kde několik jejích členů pracovalo pro Ford Motor Company.
Louis byl vždy nadšeným sportovcem, ale box ho zajímal již od útlého věku. Navzdory školní docházce a práci si stále nacházel čas na box, a to i proti matčině vůli.
Joe Louis navždy přijde o příjmení své rodiny poté, co před svým boxerským debutem špatně vyplnil registrační formulář a ze správné kolonky vynechal “Barrow”. Zkrácené jméno by mu zůstalo a navždy by se stal Joem Louisem.
V následujících letech Louis dominoval amatérské boxerské scéně. Začínal s místními zápasy a nakonec v roce 1933 vyhrál národní turnaj AAU amatérských šampionů Spojených států.
Louisův talent byl zřejmý a s amatérskou bilancí 50-4 za sebou byla profesionální kariéra pro mladého boxera přirozeným krokem vpřed. Svůj první profesionální zápas odehrál v červenci 1934, kdy svého soupeře knokautoval v prvním kole.
V roce 1935 se Louis utkal více než desetkrát, což je v moderním profesionálním boxu téměř nevídaný počet. Díky této soustavnosti však Louis dostal šanci utkat se s Primo Carnerou, 124kg obrem z Itálie. Carnera byl bývalý mistr světa, ale Louis mu v šestém kole zápasu zasadil knockoutový úder.
Carnera byl považován za ztělesnění italského fašismu za vlády Mussoliniho, takže tento zápas a jeho konečný výsledek měl na světové scéně mnohem větší význam než jen profesionální boxerský zápas. A nebylo to naposledy v jeho kariéře, kdy Louis bojoval za něco mnohem většího, než byl on sám.
Po vítězství nad Ambling Alpem se Louis utká s Maxem Baerem, kterého deník Washington Post označil za “jedinou bílou naději na obhajobu severské převahy v ringu”. Louis Baera pohodlně porazil a stal se světovou jedničkou.
Max Schmeling byl považován za dobrého, ne-li velkolepého zápasníka. Přestože získal pás mistra světa, byl považován za šťastného a nezaslouženého. Louis se proto na jejich zápas nedostatečně připravoval a s Němcem pohodlně prohrál.
I přes prohru se Schmelingem měl Louis stále nárok na titul mistra světa. Navzdory potížím s uspořádáním zápasu se Louis nakonec utkal s Jamesem Braddockem a stal se mistrem světa v těžké váze. Braddock byl talentovaný a houževnatý bojovník, který Louise v prvním kole srazil k zemi, ale nakonec se nechal vyčerpat a Louis Braddocka v osmém kole porazil.
Louis měl obhájit své prvenství proti Velšanovi Tommymu Farrovi, Louis se měl znovu utkat s Maxem Schmelingem. Schmeling se několikrát vzepřel nacistické straně, ale přesto se nechtěně stal symbolem německé národní hrdosti a byl oslavován jako důkaz “árijské nadřazenosti”.
22. června 1938 se Louis a Schmeling opět setkali v ringu, přičemž v sázce bylo mnohem víc než jen boxerský zápas. Afroamerický šampion proti hrdinovi nacistického Německa. Samotný zápas trval sotva dvě minuty a Louis Němce od začátku mlátil, což vedlo k tomu, že Němcův roh hodil ručník do ringu.
Nacističtí představitelé se Schmelinga po návratu do vlasti okamžitě stranili, protože se domnívali, že zklamal stranu a ztrapnil ji na mezinárodní scéně.
Autor: Petr Vyskočil, zdroj: msn, Titulní obrázek: Wikimedia Commons/Public Domain