John Herbert Dillinger (22. června 1903 – 22. července 1934) byl americký bankovní lupič. Vyrostl v Mooresville v Indianě. Ve čtyřech letech mu zemřela matka a tak se o něj staral otec, majitel obchodu. Ten vůči Dillingerovi využíval velmi tvrdých metod. Třebaže dělal John na veřejnost dobrý dojem, byl pracovitý a ochotný, měl i svou odvrácenou stránku. Ve třinácti už kradl tuny uhlí a spolu s kamarády znásilnil stejně starou holčičku. A otec o jeho temné duši věděl. Když nepomohlo domlouvání a rány holí, začal ho uvazovat řetězem za obchodem.

V šestnácti ukončil základní školu, vystřídal několik zaměstnání a poté spáchal svůj první (a na dlouhou dobu poslední) větší zločin. Jenže přepadení obchodníka s tržbou skončilo neúspěchem. Rána obuškem nestačila, oběť se ubránila a John utekl. O dva dny později pro něj přijel místní šerif. Spolu s otcem jej přesvědčil, že za přiznání dostane mírnější trest. Nebyla to pravda. Když procházel branou pendletonské káznice, byl zmatený a plný nenávisti: za čin, který se nepovedl, dostal totiž trest v rozmezí 10 až 20 let. Za mřížemi potkal své budoucí spolupracovníky. Ostřílený zločinec Pierpont a jeho banda jej nadchla povídačkami o vzrušujících loupežích a nespoutaném životě v přepychu. Když se objevila naděje, že by mohl být předčasně propuštěn, padla tak dohoda: sežene-li peníze na zorganizování útěku celé bandy, ta ho poté na oplátku naučí vše, co musí zločinec umět.

V květnu 1933 byl skutečně propuštěn a z vězení odcházel s jasným přesvědčením. Za devět promarněných let musí být odměněn. A cokoli si teď od společnosti vezme, to si vlastně během doby ve vězení dopředu koupil.

Svůj první úkol splnil, sehnal potřebné peníze a gang osvobodil, sám však doplatil na své okázalé vystupování a byl znovu zatčen. Nechávalo ho to ale zcela chladným a s policisty zacházel s drzým sebevědomím. Věděl, že ho Pierpont nenechá ve štychu. Měl pravdu.

Dillinger zrovna seděl v městském vězení a hrál se spoluvězni karty, když zaslechli první výstřely. „Johne, tvůj gang jde pro tebe,“ zamumlal jeden z vězňů. Dillinger neodpověděl, jen přeskočil stůl a vzal si kabát a klobouk. Při osvobozovací akci byl zabit šerif, který zrovna obědval ve svém domě spojeném s vězení.

Teď, když byla celá banda konečně spolu, mohla začít loupit. Nejdříve přepadli několik policejních stanic, z nichž si odnesli kulomety, pušky, tisíce nábojů a neprůstřelné vesty, pak se věnovali vlastnímu byznysu. A vedli si velmi úspěšně.

Výčet bank, které jim padly za oběť, by byl dlouhý: Montpelier, 21 tisíc dolarů, září 1933, Greencastle, 76 tisíc dolarů, říjen 1933, Racine, 28 tisíc dolarů, listopad 1933, East Chicago, 20 tisíc dolarů, leden 1934… Celkem si Dillingerovy gangy připsaly na účet více než 300 tisíc dolarů.

Byl jako divoký kůň. Miloval svobodu a okovy společnosti ho utlačovaly. Prožít svůj život jako obyčejný člověk pro něj bylo příliš všední a nudné. Toužil po vzrušení, penězích a ženách. Miloval je a ony díky jeho upravenosti a eleganci zase jeho. Sám o sobě tvrdil, že pokud se po určitou dobu nemiloval, měl pocit, jako by mu hlavu svíral utahující se železný pás.

Dlouhý čas se zdálo, že policie nemá šanci zločince, kterému se podařilo dobýt srdce veřejnosti, chytit. Novinám vévodily titulky jako „Šestnáct policistů poraženo – past nesklapla“.Dillinger byl přirovnáván k bratrům Jamesovým a netrvalo dlouho a z deseti nejhledanějších zločinců na seznamu chicagské policie jich osm patřilo k Dillingerově gangu.

Úspěchu policie dosáhla až v lednu roku 1934, kdy vyhmátla celý gang v na jeho schůzce v Tusconu a Dillinger opět putoval do vazby. Z celé země se začaly do vězení sjíždět stovky reportérů. Žádná americká domácnost se nebavila o ničem jiném.

Šerif se tak bál Dillingerova útěku, že najal oddíl pohraniční stráže. Na pomoc přišly i stovky dobrovolníků s puškami a brokovnicemi, kteří se shromáždili před soudní budovou.

Dillinger však přesto ze spárů státu uklouzl, a to po převozu do chicagské věznice. Tehdy o ní kolovala anekdota, že ani mistr útěků Houdini by se z Crown Pointu nedostal.

Dillinger měl na své cele jen 14 dolarů a zbraň, která mu byla za velké peníze propašována. Neznal ani systém chodeb v budově, ale i tak si byl jistý, že ven se dostane. Svou šanci ucítil jednoho dne na cestě za ranní hygienou. Vrazil starému zřízenci do žeber pistoli a nechal si od něj vysvětlit plán budovy. Potom mu nařídil, aby zavolal strážného dole pod schody.

Ten ho poslechl a za okamžik už se oba dívali do ústí Dillingerovy zbraně. Zavřel je v cele a takhle pokračoval postupně dál: zajatý strážce zavolal druhého a s odemknutím dalších dveří byl Dillinger ke svobodě blíž. Při svém postupu ukořistil několik kulometů a naverboval pár vězňů, kteří chtěli jít s ním. Dostali se až do garáží, kde ukradli šerifovo auto a odjeli zadem. Za sebou nechal věznici, z níž by se nedostal ani kouzelník Houdini, a dva tucty zamčených dozorců. Policie ještě nikdy nezažila takovou potupu.

Nebyl vnímán vůbec jako lupič, ale naopak veřejnost ho vnímala jako osobnost velmi pozitivně. Při přepadu banky se prý představoval a když propouštěl rukojmí, potřásal si s nimi rukou. FBI založila proti Dillingerovi čtyřicetičlenný „Dillingerův přepadový oddíl“.

V září roku 1933 byl při vykrádání banky v Ohiu zatčen. Dillingera měli převézt policisté do státní věznice v Ohiu. Místo policistů to byli jeho komplici. Znovu začali přepadávat banky; teď v Arizoně, Indianě a na Floridě. Znovu byl zatčen v arizonském Tucsonu. Byl převezen do věznice Crown Pointu v Indianě. Tam si vytvořil dřevěnou maketu pistole a zamazal ji černým krémem na boty. Strážnému hrozil násilím a tím se znovu dostal na svobodu. Nakonec spolu s rukojmím (zástupcem šerifa) odjel z města ukradeným autem. Než ho propustil, potřásl mu ruku a tím si zvýšil popularitu. Potom založil svůj nový gang. Tento gang se spíše přikláněl více k násilí a brutalitě. Na jeho hlavu vypsala FBI odměnu 20.000 amerických dolarů. Dillinger si nechal udělat plastickou operaci a kyselinou odstranit papilární linie na prstech. Pokusy byly marné a tak skončil jeho lékař utopený v jezeře. Nakonec ho zradili jeho nejbližší. Jeho přítelkyně Anna Sageová si s ním domluvila návštěvu kina. Když vyšli ven, FBI už čekala. Dillinger špatně zhodnotil situaci a pokusil se při zatýkání použít zbraň. Následkem byla smrt. Členové jeho gangu vypověděli, že je možné, že FBI zastřelila jeho dvojníka. To se však nikdy neprokázalo. V Nashville ve státě Indiana má John Herbert Dillinger vlastní muzeum. Roku 1973 inspiroval osud Johna Dillingera filmaře k natočení snímku Dillinger. V roce 2009 vznikl snímek s názvem Veřejní nepřátelé v hlavní roli s Johny Deppem, který ztvárnil postavu Johna Dillingera.​

Autor: Štefan Čambal, zdroj: wikipedia, redakce, Titulní obrázek: Wikimedia Commons/Indiana State Penitentiary – Indiana State Penitentiary photographic records