Když nás začne bolet zub, vypravíme se ke svému zubaři. Jak to však bylo se zubní péčí v minulosti?

Něco málo z historie

První důkazy o zubařské péči se dochovaly z dob starobylého Egypta. Egypťané používali pro čištění zubů směs připravenou ze soli a mědi. Jednalo se o celkem účinnou prevenci proti tvorbě zubního kazu. Pro ošetření zubů používali výplně vyrobené z pryskyřice. Za vytržené zuby používali umělé náhrady vyráběné z kovu, slonoviny nebo kostí. Tyto poznatky dokládají archeologické nálezy, které byly objeveny u egyptských mumií. Některé mumie měly dokonce zuby, které byly transplantovány od jiné osoby.

Ve středověku se celá řada zubních obtíží řešila vytržením zubu pomocí kleští. Tyto extrakce prováděli holiči.

První zubní vrtačku navrhl Leonardo da Vinci. Psal se rok 1500. Její základ představoval vrták, který byl upevněný na rukojeti. Později obdobnou konstrukci navrhl v 19. století zubař James Beall Morrison. Poháněl ji pomocí nožního pedálu.

Velkou změnu doznala stomatologie počátkem 18. století. Zasloužil se o ní Pierr Fauchard a to díky vylepšení lékařských zubních nástrojů. Inspiraci čerpal u klenotníků a hodinářů. Jím vyvinuté nástroje usnadnily práci zubařům. Také začal používat rovnátka. První modely byly vyráběny ze zlata.

Autor: Marika H., zdroj: redakce, adea.org, Titulní obrázek: Pixabay.com/Harald_Landsrath