Vědci zapojení do projektu SETI pátrají po inteligentním životě mimo naši soustavu již několik desetiletí, ale Země dosud zůstává jedinou planetou s inteligentní civilizací ve vesmíru.

Existují však planety, na kterých se vyvinul život? Pokud mohla vzniknout naše Země a víme, že jen v naší galaxii existuje několik set miliard dalších světů, pak lze s jistotou předpokládat, že někde ve vzdáleném koutě vesmíru může existovat mimozemská civilizace. Astronom Frank Drake vytvořil rovnici, podle níž by se Mléčná dráha měla hemžit životem, ale astrofyzik Enrico Fermi považoval za zvláštní, že jsme zatím žádný neobjevili. Právě jeho slavná věta “Kde jsou všichni?” se stala základem Fermiho paradoxu.

Mnoho teoretických prací se pokoušelo vysvětlit, proč jsme dosud nenašli stopy po mimozemské civilizaci, přestože by jich v naší galaxii mělo být hned několik. Některé z teorií jsou poněkud přitažené za vlasy, jiné přinášejí střízlivější pohled na problém. Nedávno se objevila nová studie, která rovněž nabízí realistický, ale nesmírně zajímavý pohled. Podle autorů studie mimozemšťané čekají, až se k nim vrátíme.

Jak ale vysvětluje Universe Today, problém není v tom, že by se potenciální inteligentní civilizace styděla, ale jednoduše je příliš zaneprázdněná na to, aby prozkoumala každou potenciálně obyvatelnou planetu. Pokud by to byla pravda, pak by obyvatelné planety mohly být ve vesmíru poměrně rozšířené, uzavírají autoři.

Pokud je ve vesmíru mnoho obyvatelných planet, potenciální civilizace nemusí mít prostředky na to, aby je všechny prozkoumala. Možná ani ne tolik, aby mohla poslat zprávu na každou z nich. Planeta může mít podmínky vhodné pro život, ale pokud by zpráva přišla k primitivním jednobuněčným organismům, nevšimly by si jí, natož aby ji byly schopny zachytit a pochopit.

Lepší taktikou může být trpělivost. Pokud ve vesmíru existuje vyspělá civilizace, může jednoduše počkat, až život na určité planetě dosáhne určitého stupně. V té chvíli začne vysílat zprávy do samotného vesmíru. Pokud se podíváme do historie, vidíme, že my lidé jsme příkladem tohoto konceptu.

S vynálezem rádia zhruba před 100 lety jsme začali vysílat signály do vesmíru, ať už záměrně, nebo náhodně. V té době mohly signály dosáhnout poloměru 100 světelných let a mohly zasáhnout 15 tisíc hvězdných systémů. Ale pouze ty, které ležely do vzdálenosti 50 světelných let, mohly vyslat odpověď, kterou bychom již zachytili. V tomto poloměru leží asi 1300 hvězdných systémů.

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: Vosveteit.sk, Titulní obrázek: Pixabay.com/Pawel86