Když byly Rudolfovy děti malé, prožíval okamžiky životního štěstí. Nyní se jejich cesty rozcházejí, a to ne zrovna v dobrém.

Životní štěstí

„Miluji prohlížení starých fotek z dob, kdy byly děti malé. Oba dva jsem si užil, a to na sto procent. Nebláznil jsem v práci, chodil jsem domů včas. Prožíval jsem s nimi jejich vzestupy i pády, bylo to krásné životní období a jsem rád, že jsem ho mohl prožít,“ říká Rudolf. „Mít děti je životní štěstí. Když se člověk může dívat, jak mu rostou před očima, myslím, že nic krásnějšího v životě není.“

Taxikář i svačinář

„Děti si zvykly, že jsem je vozil na jejich zájmové kroužky, poté i na výlety s kamarády. Chystal jsem jim jídla, pečoval o ně. I v pubertě se na mě vždy mohly spolehnout. Na výlety s přáteli jsem jim dokonce zavařoval obědy, aby si nemuseli nic kupovat nebo shánět. Byla to pro mne radost, i když mi bylo líto, že sami nemají zájem na tom, aby se o sebe lépe postarali. Zavařovat nebo vařit se tak nenaučila dcera ani syn.“

Pak přišli jejich partneři

Pak přišlo něco, co asi žádný rodič nechce zažít. Rudolfovy děti si našli partnery, kteří vyznávali naprosto jiné životní hodnoty. „Záleží jim jen na jejich vzhledu, do práce se nehrnou. Byl jsem zklamaný jak z přítelkyně syna, tak i z přítele, kterého si našla dcera. Nevidím v nich žádný přínos, jen zátěž. Moje děti pracují alespoň nějak, jejich partneři nikoliv. Snaží se prosadit na internetu, ale neúspěšně.“

Už jsem je odmítal živit

„Asi to bylo nevyhnutelné. Moje narážky na jejich styl života samozřejmě nezůstal bez odezvy a děti se pochopitelně postavily na stranu svých partnerů. Všichni si totiž mysleli, že budu dělat taxikáře a svačináře i nadále. Že se budu starat a živit dospělé lidi. To jsem ale odmítal. Konečně jsme měli více času na sebe s manželkou, nechtěl jsem dětem dělat servis, když už jej zvládnou sami. Pohádali jsme se.“

„Děti se mnou nyní téměř nejsou v kontaktu. Zapomněly na všechno, co jsem pro ně dělal. Jejich ješitnost jim nedovolí, aby přiznaly chybu. Chápu, že pro ně musí být těžké vyjít se svými partnery, ale jsou s nimi dobrovolně. Odmítám jim dělat dojnou krávu. Našel jsem si nové koníčky a snažím se na rodinnou situaci nemyslet,“ uzavírá Rudolf.

Chcete se s ostatními podělit o váš příběh? Zašlete nám jej na email: mujlife@email.cz

Autor: Stanislav Makovický, Zdroj: Redakce, Náhledový obrázek: Pixabay.com/mairaali1121

Článek vychází z příběhu zaslaném naším čtenářem. Z důvodu ochrany soukromí nebudeme uvádět skutečná jména. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.