Jana (44) z Krnova má tři zdravé děti. Porody se však neobešly bez komplikací. „První porod nezačal spontánně. Nastoupila jsem tehdy do nemocnice v Krnově deset dní po plánovaném termínu, aby lékaři porod vyvolali. S kontrakcemi se ale zhoršily ozvy miminka, a tak lékaři museli přistoupit k císařskému řezu,“ popisuje Jana. V roce 2008 se ještě nekladl tak velký důraz na tzv. bonding (fyzický kontakt matky s dítětem po porodu), a kromě toho začala mít Jana hned po porodu křeče a bolesti, takže jí zdravotníci miminko sice ukázali, ale rychle zase odebrali. Kromě bolestí tak Janu po porodu provázely i výčitky. „Měla jsem pocit zklamání a neschopnosti. I když jsem si dokázala racionálně říct, že je všechno v pořádku, bylo to pro mě traumatizující,“ svěřuje se.

Porod druhého dítěte začal spontánně. Jana si přála, aby proběhl přirozenou cestou, ale porodní cesty se ani po dvou dnech v nemocnici neotvíraly. „Nedokázala jsem se uvolnit,“ vysvětluje. Lékaři proto znovu přistoupili k císařskému řezu. „Po porodu zase přišly křeče a v nemocnici jsem musela zůstat deset dní na antibiotikách. Přestože jsem si pak mateřství užívala, ještě půl roku po porodu jsem se v noci probouzela ze snu s pocitem děsu, že jsem v porodnici,“ vzpomíná Jana.

Když o sedm let později otěhotněla Jana plánovaně potřetí, porodu se bála. „Navštěvovala jsem psychologa, protože jsem si neuměla představit, že porodím. Bála jsem se císařského řezu i přirozeného porodu. Nakonec jsem dospěla k přesvědčení, že bych si přála znovu zkusit rodit přirozeně. Po dvou císařských řezech ale provádí lékaři standardně i třetí porod stejně,“ říká Jana.

Přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky FN Ostrava doc. MUDr. Ondřej Šimetka Ph.D., MBA, však byl ochotný dát přirozenému porodu šanci – s podmínkou, že porod začne včas a nebude se muset vyvolávat. To se naštěstí stalo. Po začátku porodu zůstala Jana ještě několik hodin doma, kde šlo všechno dobře a otevřela se. Jakmile ale přijela do nemocnice, přestala mít kontrakce. „Moje tělo asi zareagovalo na nemocniční prostředí, možná i stres, který ve mně zůstal po předchozích porodech. Lékaři sice byli trpěliví, ale řekli, že pokud se porod do dvou hodin znovu nerozběhne, uchýlí se k císařskému řezu,“ popisuje Jana. Doc. Šimetka se ale ani po uplynutí dvouhodinového intervalu nevzdal a nabídl Janě možnost podání hormonu oxytocinu, který měl kontrakce znovu navodit. „Po krátkém rozmýšlení jsem souhlasila a vyšlo to. Jsem přednostovi Šimetkovi neskutečně vděčná za jeho empatii. Když mi pak miminko hned přiložili na břicho, bylo to to nejkrásnější, co jsem v životě zažila, a zahojilo to mé trauma z předchozích porodů,“ uzavírá Jana. Její příběh vzešel ze speciálního pacientského fóra na konferenci POROD 2023. O své zkušenosti s císařským řezem se na místě podělilo pět pacientek – popisovaly přímo zdravotníkům, jak se v době porodu cítily a vnímaly jej, jaké informace jim chyběly, nebo co naopak nechtěly slyšet.

Autor: Stanislav M., zdroj: redakce, Titulní obrázek: Pixabay.com/freestocks-photos

Článek vychází z příběhu zaslaném naším čtenářem. Z důvodu ochrany soukromí nebudeme uvádět skutečná jména. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.