Cool magazín

Zábavný cool magazín

Type to search

Staré dobré retro časy? Šmelináři zde měli svůj vysněný ráj

Cítíte nostalgii po “starých dobrých časech”, kdy bylo vše jednodušší, ale často mnohem lepší? Ještě v únoru se pulty prohýbaly pod horou ovoce a zeleniny. Někdy mezi nimi byly i grapefruity. Banány přicházejí až odpoledne, a tak vedoucí v obchodě s potravinami požádá o číslo na kolegyni zákaznici, aby jí zavolala, až dorazí. Prodavačky byly dámy s tajemstvím pod pultem. Mléko v igelitovém sáčku, tvrdě složený toaletní papír a věčně poloprázdné regály. Nakupování před 40 lety bylo jiné než dnes. V běžném obchodě toho z dob socialismu moc nebylo. Pamatujete si na ty časy? Prodejní pulty nenabízely zdaleka takový sortiment zboží jako dnes, ale co se dalo dělat. Buď byly přeplněné věcmi, které nikdo nechtěl, nebo byly poloprázdné, protože atraktivní zboží bylo okamžitě vyprodané.

Exkluzivní Tuzex

Stejně jako se dnes určitá vrstva lidí potřebuje odlišit od ostatních tím, že jezdí v luxusních autech, nosí značkové oblečení a zlaté řetězy omotané kolem sebe jako vánoční stromeček, tak i v dobách socialismu se určití lidé chtěli odlišit od obyčejných obyčejných lidí. Buď se nakupovalo na pašeráckých ilegálních trzích, nebo se podařilo při návratu z dovolené něco propašovat přes naše celníky do Československa, nebo se nakupovalo v prodejnách zahraničního obchodu TUZEX. Tuzex (zkratka ze slov “tuzemský export”) byl za socialismu obchodní řetězec, v němž se za valuty nebo tuzexové bony (bony) dalo koupit zahraniční zboží, které se nedalo koupit v normálních obchodech. V Tuzexu bylo možné zakoupit značky jako Levi’s, Lee Cooper a Ellesse. V době sametové revoluce bylo v Československu přibližně 170 takových obchodů. Nakupovat v těchto vysněných řetězcích prodejen však nemohl jen tak někdo. Museli jste mít poukázky, kterými se platilo. Právě z tohoto důvodu se lidé nakupující v Tuzexu cítili ve společnosti exkluzivněji.

Pro mladší generaci je to možná nepředstavitelné, ale před sametovou revolucí, která u nás svrhla komunistický režim, bylo mnoho věcí, na které jsme dnes zvyklí, úplně jinak. Mladým lidem už slovo “bakšiš” nic neříká, ale pro starší generaci to byl “muž v černém”. Pamětníci říkají, že to, co nemohli dostat v obchodě, jim poskytli bakšišníci. Pochopitelně zboží pod pultem, pokud jste měli známosti a nebyl pro vás problém uplatit, nebyl problém sehnat. Pak jste si mohli koupit automatickou pračku, možná i mrazák. Nikdo nemusel hladovět, ale výběr potravin a dalšího zboží byl ve srovnání s dneškem velmi zaostalý.

Nedostatek zboží

Základní potraviny byly velmi levné. Půl litru piva stálo 2,50 Kčs a kilo chleba 2,80 Kčs. Průměrný plat v revolučním roce 1989 se pohyboval kolem tří tisíc korun. Dlouhé fronty na kubánské pomeranče nebo toaletní papír jsou pověstné. Ten je asi nejčastěji zmiňovaným nedostatkovým zbožím předrevoluční doby. Zajímavá věc, protože i v době “nedostatku” v době Kovidu byl toaletní papír téměř zázrak. Dnes to zní bizarně, ale 17. června 1988 se nedostatkem toaletního papíru musel zabývat dokonce nejvyšší stranický orgán, kterým bylo předsednictvo ÚV KSČ. Právě z doby této krize přetrvával z veřejných záchodků nepříjemný zvyk – vydávat papír po jednotlivých útržcích, aby někdo chytrý náhodou neukradl celou roli. Dalším nedostatkovým zbožím z drogerie byly dámské hygienické vložky. Ty, které měly na spodní straně lepicí pásku, aby držely na spodním prádle, patřily výhradně ke zboží pod pultem. Pokud se náhodou dostaly do obchodu, lidé se na dovezené zboží okamžitě postavili do fronty. V rámci potravinářského zboží jste jen stěží sehnali kečup, rajčatový protlak, mák nebo česnek. Pokud jste je nepěstovali doma na zahrádce, měli jste prostě smůlu.

Výhodou tehdejší doby bylo, že nám nebylo téměř co závidět. Mít stejný nábytek a spotřebiče zajišťovalo, že jsme si navzájem nezáviděli, protože jsme si také neměli co závidět. Ve srovnání s dneškem, pokud jste si například před třiceti lety koupili mixér, šlehač nebo žehličku, můžete si být jisti, že fungují dodnes. I když už k nim pravděpodobně nekoupíte náhradní díl. Leda na bleším trhu nebo v bazaru, pokud ještě existují.

Autor: Monika M., zdroj: redakce, praguemorning, Titulní obrázek: Wikimedia Commons/Lukáš Řezník – Own work, CC BY-SA 3.0, Odběrní poukaz do Tuzexu