Svědectví lidí, kteří zažili klinickou smrt, poskytují určitý náhled. Popisují, co se děje s tělem, ale také s myslí před branami smrti.

Cítíme se jako oběť

Ačkoli to zní dost nepravděpodobně a nepřijatelně, američtí vědci se domnívají, že umírání připomíná scénu z hororu. Představte si, že se díváte na horor. Je velmi pravděpodobné, že prožíváte podobné emoce jako oběť ve filmu, jste vyděšení a očekáváte ten okamžik, kdy se objeví vrah a zaútočí na svou oběť.

Vědci se domnívají, že přesně tak se cítí člověk, který umírá. Prožívá pocity strachu a očekávání, někteří možná i hrůzy. Umírání tedy pravděpodobně nakonec nebude tak klidnou a pokojnou záležitostí, jak bychom si rádi mysleli.

Přemožení strachem

Sledování hororu a očekávání, kdy vrah zaútočí na oběť, obvykle vyvolává strach a strach je zodpovědný za produkci adrenalinu. Když si člověk uvědomí, že umírá, zažívá údajně stejné pocity. Příval adrenalinu způsobuje, že se jedinec snaží najít způsob, jak na situaci reagovat, nebo hledá možnosti úniku.

Tělo se snaží chránit a probíhá v něm řada procesů – chemických i fyziologických.

Potřeba křičet

Mozek tak přijímá signály a výstrahy, nervový systém je jimi doslova zahlcen. Začne tedy hledat únikové cesty. Tato reakce se nazývá “fight or flight”, tedy “útok, nebo útěk”, a je ukryta hluboko v naší psychice. Právě ona nás nutí reagovat v ohrožujících situacích tím nejvhodnějším způsobem.

Kdykoli se ocitneme tváří v tvář hrozbě, naše tělo začne ve velkém množství vylučovat adrenalin a glukózu.

Bolest

Když si uvědomíme, že útěk ani křik situaci nevyřeší, propadáme zoufalství. Další logickou reakcí na pocit zoufalství je bolest. Je to poslední věc, kterou cítíme před smrtí. Aby však tělo zabránilo návalům bolesti, jsou do mozku vysílány specifické signály, které ti, kdo zažili zážitek blízké smrti nebo klinické smrti, popisují jako bílé světlo. Říká se, že právě bílé světlo rozhoduje o tom, zda člověk nakonec zemře, nebo přežije klinickou smrt a vrátí se mezi živé.

Samotná smrt

Poté, co člověk prožije klinickou smrt, je mozek ještě nějakou dobu aktivní. Snaží se přimět tělo, aby se vrátilo do původního stavu, a tím i k životu. V tomto okamžiku je ještě možné osobu oživit. Pokud se to podaří, říkáme, že jedinec přežil klinickou smrt. Pokud však mozek již nedokáže donutit tělo, aby opět fungovalo, je osoba definitivně biologicky mrtvá.

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: The Sun, Idependent.co.uk, Titulní obrázek: Pixabay.com/geRsweb