Pokud míříte do Dubrovníku v jižní Dalmácii, cestou prozkoumejte také Pelješac, poloostrov, který proslavilo dobré víno a malebné vesničky. Jednou z nich je Ston s pravoúhlými ulicemi, oblíbenou oblázkovou pláží Prapatna a „malou čínskou zdí“ (UNESCO). Táhne se podél města, měří asi pět kilometrů a má dvacet věží, část prošla velkou rekonstrukcí a je zpřístupněná.

Pokud bude vaše prázdninová cesta směřovat do Jižní Dalmácie, bylo by škoda, kdybyste jen tak minuli městečko Ston, ležící tam, kde se z pobřeží odbočuje severozápadním směrem na Pelješac, druhý největší jadranský poloostrov.

Skvostný Ston

Zdánlivě je to městečko bezvýznamné; kdo by také čekal ve zdejší dosti fádní krasové krajině něco mimořádného. A přece je Ston pravý skvost, město, které významně ovlivnilo hospodářský, a tím i politický vývoj v Dubrovnické republice.

Druhá po Velké čínské zdi

Zeď, dnes dlouhá 5,5 kilometru, spojuje Ston s Mali Ston a má tvar nepravidelného pětiúhelníku. Byla dokončena v 15. století, spolu se 40 věžemi (z nichž se dochovalo 20) a 5 pevnostmi. V minulosti byla druhou nejdelší obrannou zdí na světě, hned za Čínskou zdí. Uvnitř byly položeny tři ulice ze severu na jih a tři další z východu na západ. Tak bylo vytvořeno patnáct stejných bloků s 10 domy v každém. 

Významná historie

Ston bylo jedním z nejdůležitějších měst Dubrovnické republiky. Kromě středověké kamenné zdi zmíněné je sídlem nejstaršího evropského solivaru. Mezi pevnostmi, kterými je město obklopené, se vyjímají Veliki Kaštio i Podzvizd s nádhernými výhledy na celé město a solivar.

Ston, resp. jeho saliny (umělá nebo přirozená nádrž sloužící k získávání soli odpařováním mořské vody – pozn.) byly od konce středověku do zániku Dubrovnické republiky, tj. do konce 18. století, jedním z hlavních zdrojů ohromného bohatství tohoto miniaturního státu. A nebyly to saliny jen tak ledajaké, byly největší v jižní polovině Jadranu. Sůl se tu podle archeologických nálezů těžila již za Ilyrů, v prvním tisíciletí př.n.l.

Dubrovník o získání stonského území velmi usiloval a byl proto začátkem 14. století ochoten je koupit za jakoukoli cenu. Zaplatil proto raději všem, kdo se prohlašovali za právoplatné majitele (srbský car Dušan a bosenský král Štěpán), i když jejich držba byla sporná.

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: adriatic.hr, chorvatsko.cz, Titulní obrázek: John_Nature_Photos / Pixabay.com