Najednou byl vítězný únor a najednou byly ulice plné ozbrojených milicionářů, najednou byla radost z demise vlády, najednou byli komunisté konečně u moci. Nejen v Praze, ale i v Bratislavě. Potíž byla ale v tom, že v Bratislavě nebylo dost bytů pro ty správné a nadšené mladé, bojovné komunisty. Protože dělnické a komunistické jádro v hlavním městě bylo třeba posílit. A tak se zrodila skvělá, klasická, komunistická myšlenka, dokonale vykutaná z arizace za Slovenského štátu.

Odebrat nepohodlným a hlavně bohatým lidem, vykořisťovatelům, protože kdo ví, jak přišli ke svému majetku, vždyť poctivou prací to nejde. A tak vymysleli a přijali, protože měli moc – zákon číslo 138/1948 o hospodaření s byty a na základě toho najednou, kde se vzala, tu se vzala Akce B. A tak se to stalo. Akce B, kdy komunisté sebrali plně zařízené byty, samozřejmě solventním rodinám a věděli, které to jsou a tak majitele prostě vyhodili na ulici. Pardon, ne na ulici, ti deložovaní darebáci a sociální paraziti si směli vzít jenom batoh nejnutnějších věcí a ty byly vyvezeny daleko od Bratislavy. Mnozí až na východ, kde nebylo nic. A najednou měli soudruzi, kde bydlet a odkud z pohodlí domova řídit naši vroucí komunistickou vlast.

A dočkali se ti postižení lidé někdy nějakého návratu? Nejeden soudruh by vám o tom mohl vyprávět, i po sametové revoluci, jak to všechno dopadlo. Inu, pro jednou Slováci právem milují komunismus a nevědí. Nějak se ho nemohou zbavit. Jako nepříjemného svrabu.

Autorský článek Sama Buka, zdroj: redakce, Titulní obrázek: Pixabay.com/one-vibe