Podvody a manipulace s daty mají dlouhou historii.

V manipulaci s daty ve vědeckém výzkumu v 19. století nebylo možné využívat moderní počítače a technologie, které máme k dispozici dnes. Vědci museli spoléhat na fyzickou práci a jednodušší matematické metody. Zde je několik způsobů, jak vědci manipulovali s daty v tomto období:

1. Ruční záznamy: Vědci si často vytvářeli ruční záznamy svých pozorování a měření. Tyto záznamy mohly zahrnovat tabulky, grafy a textové popisy. Data byla pečlivě zapisována a archivována.
2. Statistika: Statistika byla stále důležitou disciplínou pro analýzu dat v 19. století. Vědci používali jednoduché statistické metody, jako jsou průměry, rozptyly a regresní analýzy, k analýze svých dat.
3. Grafy a vizualizace: I přes omezené možnosti tisku a publikace vědeckých výsledků vědci vytvářeli grafy a diagramy, aby vizualizovali svá data. Tyto vizualizace pomohly přehledně prezentovat výsledky svého výzkumu.
4. Tabulky a srovnávací analýzy: Vytváření tabulek, ve kterých byly porovnávány různé údaje a hodnoty, bylo běžné. Tímto způsobem mohli vědci porovnávat různé soubory dat a hledat vzory a souvislosti.
5. Ruční výpočty: Pro matematické analýzy museli vědci provádět ruční výpočty s použitím tabulek s matematickými funkcemi, knih s matematickými tabulkami a kalkulaček.
6. Experimenty a pozorování: Vědci prováděli experimenty a pozorování, aby získali nová data. Data z těchto experimentů byla následně zpracována a analyzována.

Vědecká revoluce v 17. století úzce souvisela s experimentální metodou, kterou formuloval například Francis Bacon ve své filozofické práci Novum Organum z roku 1620. Pomocí nových nástrojů a vědecké analýzy bylo možné v laboratoři vytvářet nová fakta, například o vakuu a tlaku nebo o světle a optice.

Lidé však nebyli nutně ochotni důvěřovat novým poznatkům o přírodním světě produkovaném stroji v laboratoři. Další důležitou novinkou bylo proto stanovení „faktů“ jako spolehlivé kategorie v 17. století. Píše portál Science Norway.

„Data“ však vznikla až v 19. století. Tentokrát to nesouviselo s kontrolovanými experimenty v laboratoři, ale spíše s tisíci měřeními při studiu přírodních jevů, jako jsou oceánské proudy, magnetické pole Země a meteorologie.

Objekt studia zde byl plynulý a dynamický, jako počasí a vítr. Mnoho z pozorovatelů nebyli profesionální vědci, ale spíše přidružení k námořnictvu, obchodním společnostem nebo expedicím. Také jim chyběly standardizované přístroje a měřicí techniky. Jejich údaje proto nebyly jako zdroj znalostí spolehlivé. V důsledku toho měla tato výzkumná pole nízké postavení v rámci zavedených univerzit, kde dominovaly přesné vědy.

Babbage se však snažil zajistit finanční podporu pro svou mechanickou kalkulačku. Praktická práce měla nízké postavení na univerzitách a v Královské společnosti. V knize Reflections on the Decline of Science in England, and Some of its Causes from 1830, Babbage kritizoval tento elitářský přístup.

Tvrdil, že Královská společnost v Londýně upadala a snobští členové se více zajímali o společenskou stránku než o vědu. A mnozí byli spíše důstojníky a pány než výzkumníky. Nepodařilo se jim udržet Baconovo dědictví a promarnili vědeckou revoluci 17. století, tvrdí Babbage.

V roce 1831 byl Babbage hybnou silou založení Britské asociace pro rozvoj vědy (BAAS). Sdružení se rychle stalo arénou pro prakticky zaměřené výzkumné pracovníky a hrálo důležitou roli v profesionalizaci vědy na Britských ostrovech. V souvislosti se založením tohoto sdružení vynalezl kolega z Cambridge, William Whewell, pojem ‚vědec ‚, který byl poprvé použit v roce 1834.

Hlavním Babbageovým argumentem bylo, že profesionální přírodovědci by se měli také zajímat o praktické studie ve prospěch společnosti, jako je meteorologie, elektřina a magnetismus. Měli by také převzít odpovědnost za disciplinovanější sběr dat. Teprve v polovině 19. století byly tyto experimentální přírodní vědy představeny na univerzitách.

Bylo nemožné rozvíjet vědy, pokud byla pozorování tak průměrná. Kritizoval důstojníky a polární hrdiny, kteří shromažďovali měření ze vzdálených břehů, a ukázal, jak manipulovali s daty, aby souhlasili s jejich teoriemi.

Aby to popsal, zformuloval čtyři analogie pro různé formy podvodu: Hoax, kování, ořezávání a vaření.

Nejzávažnější z nich, podvod nebo padělání předmětu studia, naštěstí nebyl tak rozšířený. Zde Babbage odkázal na čestného rytíře z Malty, který v roce 1788 tvrdil, že objevil na plážích na Sicílii zcela nový druh zvířat. Zvíře však bylo ve skutečnosti složeno z různých částí od jiných mořských živočichů a ve skutečnosti neexistovalo. Všechny údaje týkající se zvířete byly proto zavádějící.

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: ceskezpravy, Science Norway, Redakce, Titulní obrázek: Wikimedia Commons/Public Domain