Nešlo jen o odstrašení, popraveny za poslech, umožňování poslechu nebo rozšiřování zpráv zahraničního rozhlasu byly za války v protektorátu desítky lidí. Násobně větší počet pak byl odsouzen k mnohaletému vězení.

Poslech zahraničního rozhlasu byl v celé Německé říši zakázán hned po zahájení války 1. září 1939. Za porušení zákazu hrozila káznice, při rozšiřování zpráv i trest smrti.

Poslech zahraničního zpravodajství obyvatelstvem protektorátu byl jedním z hlavních zdrojů tzv. „šeptané propagandy“. Nacisté se několikrát zabývali otázkou, jak českému obyvatelstvu příjem zahraničního vysílání znemožnit. Zvažována byla např. již na podzim 1939 i varianta zabavení všech rozhlasových přijímačů.

Goebbels si 17. listopadu 1939 zapsal do deníku:

„Hlavní důvod nepokojů Čechů můžeme vidět v zahraničním rozhlasovém vysílání. Pokud to bude nutné, budeme muset zabavit rozhlasové přijímače.“

Nacistická SD ve svých situačních zprávách o náladách obyvatelstva vliv poslechu zahraničního rozhlasu pravidelně zmiňovala. Např. situační zpráva z 3. října 1940:

Zatýkání Čechů pro poslouchání zahraničního rozhlasu dále pokračuje. Přesto se horlivě pokračuje v poslouchání štvavých zpráv z Londýna a českého vysílání moskevského rozhlasu.

Hlášení z 9. června 1941 o situaci v sudetské župě:

Živý zájem českého obyvatelstva o politické dění vysvítá z toho, že v českých obcích je stále větší počet rozhlasových přijímačů. Současně se zvýšil počet zatčených Čechů pro provinění proti nařízení o mimořádném opatření ve věci rozhlasových přijímačů. Například jen ve dvou okresech, Nový Jičín a Opava, bylo v poslední době zatčeno 13 Čechů pro poslouchání zahraničního rozhlasu… Němečtí obyvatelé pohraničního pásma pokládají za nezbytné, aby byly rozhlasové přijímače Čechům zabaveny, alespoň po dobu války.

Hlášení z 7. listopadu 1941:

Oddělení státní policie v Praze před časem zatklo 20 příslušníků Protektorátu pro poslech zahraničního rozhlasu. Zatčení vesměs pocházejí z kruhů inteligence. Z této skupiny se 7 obžalovaných pravidelně scházelo v bytě a zesměšňovali Vůdce a Mussoliniho a jiné vedoucí státníky Říše.

K velkým zátahům proti posluchačům zahraničního rozhlasu došlo např. i v Českém Meziříči (zatčeno 18 osob), v Obytci na Klatovsku (vyšetřováno 50 osob) a na řadě dalších míst.

V některých případech bylo na zahraniční vysílání i konkrétně reagováno, např. 29. září 1941 šéf Frankovy kanceláře dr. Robert Gies instruoval vedoucího kulturněpolitického oddělení Úřadu říšského protektora vládního radu Gregoryho:

Nepřátelská rozhlasová propaganda představuje SS-Obergruppenführera Heydricha na základě jeho činnosti v Norsku jako vraha dělníků. Obergruppenführer Heydrich si přeje, aby naše protipropaganda poukázala na skutečnost, že se u odsouzených v Norsku jednalo o intelektuální sabotéry. Nic jiného není v protektorátu. Rozsudky stanných soudů dávají znát, že nepřátele říše a nového evropského pořádku je třeba hledat v řadách české inteligence a legionářů.

V listopadu 1941 byla likvidována původní Česká rozhlasová společnost a byla reorganizována na „Rozhlas Čechy a Morava“, plně začleněný do Říšské rozhlasové společnosti podobně jako jiné regionální rozhlasy v Německé říši. Cílem bylo „držet krok s politickým vývojem“, „pružněji vytvářet program“ a „přenášením jak německého, tak českého vysílání přivykat Čechy na německé kulturní působení a německou řeč“. Svoje „nápady“ na toto téma Heydrichovi 23. října 1941 zaslal i říšský vůdce SS Heinrich Himmler:

Chtěl bych pouze doplnit, aby se německo-český program rozhlasu utvářel tak, že se na začátku českého vysílání oznámí německým posluchačům, že pokud chtějí poslouchat německé vysílání, mohou si zapnout vysílač Vídeň nebo vysílač Brno… Domnívám se, že by se mělo dosáhnout toho, aby Němec nebyl českým vysíláním postižen, ale aby naopak Češi měli možnost poslouchat češtinu jen tu a tam a byli nuceni z velké části poslouchat němčinu.

Kromě toho bych si představoval ještě jeden rafinovaný způsob výuky německého jazyka pro Čechy, a sice ten, že by se česká část nevysílala čistě česky, nýbrž smíšeně. Například při vysílání vojenských zpráv nejdříve říci větu “vrchní velitelství branné moci oznamuje” a ihned ji opakovat v němčině, a tak postupně po celé vysílání. Ať jednotlivec chce nebo ne, musí si tímto způsobem na němčinu zvyknout.

Plošné zabavení všech radiopřijímačů v protektorátu nebylo provedeno, místo toho mělo ale být zcela zamezeno možnosti krátkovlnného příjmu. Dne 10. března 1943 bylo vydáno Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o zařízení pro krátkovlnný příjem (zveřejněno ve Věstníku nařízení říšského protektora 17. března 1943). Podle tohoto nařízení byli všichni obyvatelé protektorátu povinni ve stanovených lhůtách odevzdat své rozhlasové přijímače k odstranění části pro krátkovlnný příjem úředně stanoveným odborným personálem. Úřední potvrzení o odstranění krátkovlnného příjmu si musel každý uschovat. Za nesplnění stanovovalo nařízení v §7 tvrdé tresty – za neodstranění krátkých vln minimálně 5 let káznice, za znovunamontování minimálně 10 let káznice.

Celkový počet osob odsouzených za „rozhlasové zločiny“ k trestu smrti tak můžeme odhadnout na několik desítek – kromě uvedených 23 osob popravených na Pankráci ještě popravení v Brně a mimo území protektorátu – např. Bedřich Suchý se synem stejného jména z Obytce byli za přípravu velezrady („poslechem nepřátelských štvavých zpráv připravovali odtržení Čech a Moravy od Říše“) odsouzeni k smrti v Berlíně 31. května 1943 a popraveni na podzim téhož roku v Drážďanech.

Autor: Samo Buk, zdroj: fronta.cz, dw.com, Heydrichova okupační politika v dokumentech, Praha 1987, P. Mallota, František Havlíček – oběť dvou totalit, in: Paměť a dějiny č. 4/2008, Titulní obrázok: Pixabay.com/anncapictures