Kdo ví proč, ale na druhou stranu v naší společnosti panuje odpor ke křesťanům, zejména ke katolíkům. Najednou jsou z nich zase reakcionáři, katolíci, kdoví kdo vymyslel tento zvrácený název odvozený z muslimského slovníku, opět asociální, vyvolávající odpor a kdoví co ještě, a navíc netolerantní a nechutně falešní. Řekněte, není to dostatečný důvod k nenávisti a odporu? A přitom k tomu není žádný důvod. Jen proto, že mají nějaké zásady, které se dnes nenosí? A tak by možná bylo dobré proti nim opět použít Akci K, jinak přeloženou jako Akce Barbarská noc. Protože komunisté dělali všechno potmě, jako zloději. A tak už v roce 1948 začali kout myšlenku na likvidaci řeholních řádů.

A konečné řešení přišlo v roce 1950 pod vedením milovaného soudruha Gustáva Husáka, který byl později komunisty jako buržoazní nacionalista uvězněn, aby byl v roce 1963 rehabilitován a po roce 1969 dokonce jmenován generálním tajemníkem ÚV KSČ a také prezidentem Československé socialistické republiky, prý také federativní. A tak v noci z 13. na 14. dubna 1950 policie, armáda a milicionáři opět vyrazili zachránit vlast před zlem církve a na nákladních autech a v potemnělých autobusech odváželi do lágrů věřící, dokonce i mladé kleriky, teprve sedmnáctileté začínající.

Tábor v Podolinci by mohl vyprávět svůj vlastní příběh, kdo ví, jestli si místní obyvatelé vůbec vzpomenou na hrůzy, kdy jejich město bylo táborem plným mladých jeptišek střežených kulometnými hnízdy. A tak jen pro informaci. Z 15 klášterů bylo zlikvidováno a internováno 76 řeholnic, jak krásné slovo pro zavřené, uvězněné, 1180 řeholníků. A co majetek? Bože, to je otázka, co bylo cennějšího, to bylo rozkradeno, jak na Slovensku klasicky, budovy byly rozdány, mnohé skočily jako sklady, sýpky, mnohé se nechaly zchátrat. A když se dnes tolik mluví o nehynoucí úctě k ženám, tak komunisté nezapomněli na ženské řády a vymysleli pro ně Akci R. A protože dílo bylo dokonale provedeno, dostali jeho aktéři, rovněž na příkaz soudruha Karola Bacílka, tehdy celkovou odměnu 800 000 korun. A teď mluvme o odluce církve od státu, který dosud nenahradil škody způsobené na církevním majetku. Ale na tyto události z komunistického ráje naše společnost jaksi zapomněla. Spíše je vymazala znovu vzkříšená nenávist ke katolíkům. Je mnohem lepší a hlavně vzrušující, když dnes můžete očerňovat náboženství kdekoli.

Vraťme se však, alespoň dokud můžeme, k adventu na Slovensku. Trvá čtyři týdny a připomíná čtyři tisíce let, po které lidstvo čeká na narození Spasitele. Toto čekání nebylo jednoduché a pro dnešní věřící se projevuje v ranních mších, kterým se říká roráty. Začínají v šest hodin ráno za tmy, takže když vycházíte z kostela, jdete už do světla. Trochu romantické, trochu logické. Každopádně kdysi dávno byly roráty opravdu vyloženě posvátné.

Až ve 20. století, někdy na jeho konci, se začaly objevovat adventní věnce. Protože to byl zvyk v protestantských náboženstvích, katolíci věnce ve svých domovech dlouho neměli. Nakonec však i oni tento zvyk převzali, snad v rámci ekumenizace, a stal se přímo zázračným. Každou adventní neděli se zapaluje jedna svíce, a protože jsou čtyři neděle, jsou i čtyři svíce. Je to krása, která potěší jak věnečkáře, tak malé děti, protože už vědí, kolik dní zbývá do příchodu Ježíška, případně dárků od Ježibaby. Aby se ježkovy dárky, tak se ty dárky jmenují,, mohly koupit, vymysleli lidé nejprve poslední adventní neděli – zlatou. Teprve když se lidé stali zámožnějšími, začali mít větší zájem o nakupování, a tak přišly bronzová a stříbrná neděle.

Advent je opravdu kouzelný a tajemný, když na vás už odevšad září vánoční výzdoba, obchody jsou vyzdobené a všude už hrají koledy nebo moderní vánoční písně.
Ale vidíte, a někdo chce lidi o tuto krásu připravit. Inu, pokrok je pokrok. A ten si vždycky vybere svou daň. A ne jen tak ledajakou daň!

Autorský článok Sama Buka, zdroj: redakce, korzar, Titulní obrázek: Pixabay.com/Pexels