Vědcům už řadu let nedá spát nesoulad mezi Einsteinovou obecnou teorií relativity, která popisuje fyzikální zákony ve velkém měřítku, a kvantovou fyzikou, která se snaží popsat nejmenší částice ve vesmíru. Například světlo se podle teorie korpuskulárně vlnového dualismu dá popsat buď jako vlna nebo jako částice.

Fyzikové se pokoušeli propojit tyto dvě vzájemně neslučitelné oblasti prostřednictvím velké jednotné rovnice, protože předpokládali, že bez ohledu na měřítko musí mít všechno ve vesmíru vzájemnou spojitost: od částic až po galaxie. Tuto rovnici vyvinuli před více než 40 lety dva geniální fyzikové John Wheeler a Bryce DeWitt. Nicméně jejich objev vyvolal spory, protože pokud je rovnice správná, pak pojem, jako je „čas“, na nejzákladnější úrovni hmoty neexistuje.

To, co my subjektivně vnímáme jako „čas“, je podle fyziků jen měřitelný vliv globálních změn ve světě kolem nás. A čím více se ponoříme do světa atomů, protonů a fotonů, tím méně je pojetí času relevantní. S tímto názorem souhlasí i vědci z Národního institutu pro standardy a technologie (NIST). V NIST mají nejpřesnější atomové hodiny na světě, podle kterých se řídí nejen celosvětové počítačové sítě, ale i navigace družic nebo systému GPS. Fyzikové z NIST tvrdí, že jejich ultrapřesné hodiny ve skutečnosti vůbec neměří čas: ten se jen určuje podle značení na hodinách.

Ve skutečnosti tak nežijeme pod břemenem času, ale ve světě proměnlivé hmoty, jejíž proměnlivost jsme si zvykli popisovat za pomoci neexistující fyzikální veličiny. Ovšem kdybychom si ji sami nevymysleli, zcela jistě by kolem nás zavládl chaos.

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: ILF Science, Titulní obrázek: Pixabay.com/Monoar_CGI_Artist