Ticho prořízne zalapání po dechu. Všem v místnosti přeběhne mráz po zádech. Je pozdě, už se není kam schovat. Možnost se bránit? Nulová. Ani na modlitbu před smrtí nezbývá čas. Tiší zabijáci v černém si vyřídí účty s členy mafie a zase nenápadně zmizí. Ve vedlejším pokoji nemá o návštěvě ninjů nikdo ani tušení. Jak to dělají, že se jim nikdo neubrání?

Maskovaní špioni, nebo nájemní vrazi?

Tichý válečník, vycvičený speciálně pro špionážní účely, se v pramenech poprvé objevuje v 6. století. Konec slavného období ninjů pak historici spojují s přicházejícím obdobím Edo, kdy Japonsku vládla rodina Tokugawů.

Později ninjové působili hlavně jako nájemní zabijáci. Studovali umění ninjutsu a podle legend měli nadpřirozené schopnosti. Ty spočívaly údajně v tak rychlých reakcích, že je oko protivníka nebylo možné postřehnout. Povídalo se, že jednou rukou prorazí zeď, zjeví se zničehonic i uprostřed střežené budovy, protože jsou neviditelní. Dokonce prý uměli stát na špičce meče.

Ve skutečnosti byli tito váleční mistři nejen obratní, ale také vzdělaní. Díky odborným znalostem dokázali protivníky zmást do takové míry, že lidé věřili v jejich nadpřirozené schopnosti. To bylo vlastně i určitým záměrem, který sami ninjové rádi přiživovali dalšími povedenými kousky.

Nejslavnější ninja zabil muže nití

Zřejmě nejznámějším bojovníkem, o kterém dodnes koluje řada příběhů, byl Goemon Išikawa. Ke konci šestnáctého století údajně zabil slavného vládce Nobunagu Odu. To by nebylo nijak legendární. Slavný je ale způsob, kterým Goemon panovníka zabil. Podle příběhů mu totiž od stropu spustil na niti do pootevřených úst jed.

Důmyslné zbraně si často vyráběli sami

Síla a kouzlo ninjů spočívaly kromě obratnosti i v dobře promyšlených skrytých zbraních. Hlavním nástrojem byl meč zvaný ninjató, který se podobal kataně. Oproti samurajskému meči byl ale mnohem kratší, měl jemnější ostří. Byl totiž uzpůsobený spíše k bodání a řezání, což by se samurajskou katanou ve stísněných prostorách nešlo.

Další známou zbraní byly bodné trojzubce sai, či vrhací nože a hvězdice, které sloužily spíše ke zpomalení nepřítele. Ruční granáty a jedy si pak bojovníci vyráběli sami, stejně jako lezecké potřeby a nesčetnou řadu dalších důmyslných pomůcek.