Kdo by dnes řekl, že romantická cesta dlážděná kamennými kostkami vás zavede do bývalého vězení a sídla osoby, která vzbuzovala mezi obyvateli Trenčína největší strach? Už samotné slovo “kat” a “katovna” vyvolává mrazení v zádech a děsivé představy. Takový legendární dům stojí v historické uličce pod Trenčínským hradem. V 16. až 17. století zde sídlil městský kat. Ve studeném a černém sklepení tohoto domu se nacházela vlhká kobka, kde odsouzenci prožívali poslední chvíle svého života před smrtí. Ve středověku byl městský kat vězením, kde byli lidé krutě mučeni a mnoho nevinných lidí přišlo o život. Vězněny zde byly také ženy obviněné z čarodějnictví.

Poctivé řemeslné zpracování

Úřad kata byl znám již ve starém Římě. Prováděli ji státní otroci, kteří mohli popravovat pouze otroky a svobodné lidi z nižších vrstev, a liktoři, kteří popravovali římské občany. Ve středověku se funkce kata profesionalizovala a v souvislosti s reorganizací soudnictví byla zavedena jako stálá a placená funkce. V Maďarsku se tresty smrti nejčastěji vykonávaly stětím nebo oběšením. Popravovat a vydržovat si katy však směli pouze nejvýznamnější feudálové a města, kterým bylo uděleno hrdelní právo. Často si je také půjčovali za úplatky z jiných měst. Zpočátku nebylo povolání kata považováno za hanebné. Od 14. století však začala být považována za nečestnou a nečistou (kromě činností spojených s výkonem trestu vykonával kat a jeho pomocníci také práce podřadné všem ostatním obyvatelům, např. čištění kanalizace, odchyt a odvoz toulavých a nemocných zvířat, dohled nad nevěstinci). Kati se mezi obyvatelstvem netěšili velké úctě, lidé se jich báli a vyhýbali se setkání s nimi; ve středověku například nesměli žít ve městech, pouze na jejich okrajích, za hradbami nebo na odlehlých místech. Byli také velmi omezeni ve svém společenském životě. Například v kostelech a hostincích měli vyhrazená zvláštní místa a museli být viditelně označeni (nosili černý oděv a vínově červenou kápi). Jejich potomci až do 3. generace nesměli být zaměstnáni v tzv. poctivých řemeslech ani v jiných poctivých zaměstnáních, což přispívalo k dědičnosti katovského úřadu. Profese se dědila z otce na syna.

Anděl smrti nebo patolog?

V 17. století. díky svému řemeslu byli kati jedinými odborníky na anatomii, uměli ošetřit zlomeniny a jiná zranění, zastavit krvácení a připravit léčivé masti nebo odvary. Povaha jejich činnosti vyvolávala řadu pověr o katovském řemesle, a tak byl někdy zdrojem jejich příjmů prodej různých předmětů (kus provazu oběšence, části kostí), které měly sloužit k magickým účelům. Pokud se však kat oženil, čekal jeho ženu podobný osud. Ve svém životě neměla mnoho přátel ani společenských událostí, nemohla mít ani pravidelné zaměstnání. Musela svému muži pomáhat, i když byla mučena. Mistr ostrého meče nejen vykonával rozsudky smrti, ale spolu se svými pomocníky také mučil obviněné a vymáhal z nich přiznání. Funkci středověkého zubaře však vykonával kovář, nikoli kat, a to proto, že vlastnil kleště.

Vinen, nebo nevinen?

Popravy byly podívanou, kterou si nenechaly ujít ani děti. Věřilo se, že všechny popravy jsou zasloužené a že očišťují město od zla. Nejčastějšími tresty byly oběšení na šibenici a stětí, ale také lámání v kole, upálení a utopení. Tyto metody se používaly zejména v případě obvinění z čarodějnictví. Věřilo se, že očistná síla plamenů je důležitá, a například utopení bylo jakousi zkouškou nevinnosti. Když se údajná čarodějnice vznášela nad hladinou, bylo to znamení, že jí pomohl ďábel a že je vinna. Takže ji v každém případě čekal smutný konec. Říkalo se, že pokud si mistr ostrého meče vyhlédne odsouzenou ženu, většinou obviněnou z čarodějnictví, může jí ušetřit život tím, že se s ní ožení.

Katův dům

Budova renesančního měšťanského domu je jedinou dochovanou stavbou tohoto typu v Trenčíně, z velké části nedotčenou pozdějšími přestavbami. “Katův dům” nebo “dům městského kata” je historicky a podle městské tradice spojen s výkonem spravedlnosti a vězením. Do jaké míry je toto spojení oprávněné, není zcela jasné. Trenčínský kat byl známý svou krutostí. Údajně byl mučen a sám popraven za vykrádání církevních pokladen. Do povědomí veřejnosti se dostal i jeho dům ze 16. století. Záhadné jevy dokonce vyděsily velkou skupinu turistů. Podivné úkazy se začaly objevovat jednoho letního dne. Najednou se v místnosti s turisty prudce zhoupla těžká mučicí past zavěšená na laně na zdi. Letěl asi metr do strany a pak se náhle zastavil. Najednou se hůl začala kývat a pak se náhle, jako by se sekla – zůstala stát. Záhadný je také hlasitý zvuk bouchání, který se začal ozývat v domě. Jedním z návštěvníků byl kněz, který řekl, že duše umučených lidí jsou stále tam a dům je třeba posvětit. A tak se stalo! V roce 2006 byl dům vysvěcen místním farářem.

Autor: Monika Mičúchová, zdroj: Redakce, Titulní obrázek: Pixabay.com/Servicelinket