Nechápu to, máme tak málo výročí v naší novodobé historii a nepochopitelně na ně zapomínáme.

Jedním z těchto velkých výročí je více než 30 let od první vlny kampeličkové, co se to tu třesu, kuponové privatizace. Možná je to proto, že mnozí z nás na to chtějí rychle zapomenout. Ale řekněte mi, milí spoluobčané, proč to nebyly krásné časy?
Copak si nevzpomínáš? Ale jeho otec to udělal, takže vám to musím připomenout.

Vše začalo tím, že naši rodiče a mnozí z nás, starších, dělali v dobách strašné totality vodní tryznu a my jsme stavěli tryznu. Bylo nám řečeno, že zleva, zprava, shora, ne zdola, ale přímo z pekla. A velký trt, který jsme vybudovali, musel být privatizován. Mnozí z nás si tehdy říkali, co všechno se dá privatizovat za nulovou cenu. A hle, bylo to možné. Jeden moudrý ujo říkal, že v bývalých československých korunách ještě bývalé Československé republiky je jeden velký trt vody v hodnotě přes 700 miliard, jeho otce, který je třeba zprivatizovat. A ejhle, už podruhé pro nás vymysleli jakousi brožuru. Obyčejné, papírové, nehodné ani toho nejmenšího pokoje v bytě. A hle, potřetí se stal zázrak, za tu malou trt vody jsme všichni nejen poctivě zaplatili nechutných 1000 Kčs, ale ještě jsme poslušně stáli dlouhé fronty.

A celá ta krása vyvrcholila před dvaceti lety. Tehdy jsme doma s radostí začali čekat, až nám do úst začnou padat slíbení pečení holubi. Čekali jsme rok, dva, tři, deset, patnáct a ejhle, naposledy nejenže ty papíry nebyly k ničemu, ale ještě jsme se dozvěděli, že stát to za nás báječně vyřešil a my to museli zaplatit. A pokud ne, uvidíme. A opět jsme se postavili do fronty, abychom oficiálně zlikvidovali malou vinnou révu, kterou jsme dostali z velké révy.

A zatímco my jsme stáli jako idioti, z dobře informovaných se stali nacionální kapitalisté, z iniciátorů této akce zase vysocí státní úředníci, dokonce papaláši, s nimiž neměli z bývalého rudého teroru nic společného.

A poznáváš, můj národe, který tolik miluji, nepatří oslavovat tak velký obrat kapitálu do správných rukou? Řekni, můj národe, není třeba oslavovat původce tohoto úžasného zázraku?

Ale my neděláme nic. Dokonce ani autoři tohoto super tr… nevím, jaké vhodné slovo bych měl použít, ale trikaři se ke svému eskamotérství nehlásí. Nuže, můj národe, poděkuj mistru mistrů bývalého i současného bratrského národa za to, že nám dal příležitost nejen vidět, ale i na vlastní kůži zažít takové nevídané dílo v celé jeho kráse. Děkuji vám všem, kteří jste pro nás připravili tak krásné kouzlo, a dovolte mi, abych jménem celého svého národa, který mám tak rád, ale přiznám se, že ne tak jako vy, poděkoval, že jste v sobě našli tu úžasnou odvahu a připravili ho pro dva tehdy ještě bratrské národy.

Doufám, že třicáté výročí bude velkolepější, dosud žijící pamětníci vyjdou do ulic rozechvělí a rozechvělými hlasy budou pronášet svou velkou lásku ke kla…kla…kla…kla…klasikům hospodářského obrození!

Tak nezapomeň, že za deset let na tebe budu čekat v ulicích… jinak mi, můj zlatý národe, pořádně zatop… ne, chyba, potěšíš mě tím, že při třicátém výročí budeš držet ústa stejně pokorně zavřená jako při zrodu tohoto jubilea.

Autor: Stano Bebjak, redakce, Titulní obrázek: Pixabay.com/Quangpraha