Jednou z těchto výzev byla samotná omezení lidského těla v tak neúprosném prostředí, jakým je vesmír. Kromě ochrany poskytované zemskou atmosférou a magnetosférou by lidé byli vystaveni extrémním teplotám a nedostatku tlaku, které by měly pro lidské tělo fatální následky.

Pro lety ve velkých výškách se v USA již v roce 1934 používal přetlakový oblek pro let ve výšce 12 km, kde je nedostatek kyslíku a příliš nízký tlak vzduchu. V padesátých letech 20. století vyvinulo americké letectvo přetlakové obleky pro letadla létající ve velkých výškách, jako byl strategický bombardér Convair B-36 Peacemaker a experimentální letoun North American X-15. V roce 1934 byl vyvinut přetlakový oblek pro let ve velkých výškách.

Sověti však byli autory prvního přetlakového skafandru v historii, Skafandr Kosmičeskij 1 (SK-1). Tento skafandr vážil 20 kilogramů a 12. dubna 1961 jej použil první člověk, který uskutečnil let do vesmíru, kosmonaut Jurij Gagarin při misi Vostok 1. Kapsle, kterou Gagarin obýval, byla přetlaková, ale Kosmonautův přetlakový skafandr byl nezbytný, protože při návratu vyskočil do výšky 23 000 stop (7 010 metrů), tedy do výšky, ve které byl takový skafandr nutný. Zajímavé je, že SSSR popíral, že by Gagarin vyskočil, a zpočátku tvrdil, že přistál s modulem.

První skafandr použitý ve vesmíru měl jiný sovětský kosmonaut, Alexej Leonov, který 18. března 1965 při misi Voschod 2 uskutečnil první výstup do kosmu v historii.

Leonov měl na sobě skafandr Berkut, vyrobený v NPP Zvezda a odvozený od SK-1. Berkut vážil 20 kilogramů a byl určen pro nitro- i mimovozovou činnost a Leonovovi způsobil vážné problémy, protože se nafoukl natolik, že mu ztěžoval pohyb, kvůli čemuž nemohl pořídit fotografie své jízdy kosmickou lodí fotoaparátem, který měl na sobě samotný skafandr.

Pokud jde o americkou kosmickou agenturu, prvním skafandrem NASA byl skafandr Navy Mark IV. Byl podstatně lehčí než první ruské skafandry: vážil pouze 10 kilogramů. Vyvinula ho společnost B. F. Goodrich a byl použit v programu Mercury (1961-1963). Jeho název pochází z toho, že byl původně vyvinut v roce 1959 pro výškové letouny amerického námořnictva, které tyto skafandry používalo až do 70. let. Pro program Gemini (1964-1966) vyvinula NASA nové skafandry: Gemini G3C, Gemini G4C a Gemini G5C, přičemž poslední jmenovaný vážil něco málo přes 7 kg.

Nejslavnějším skafandrem NASA byl bezpochyby skafandr Apollo EMU (Extravehicular Mobility Unit). Jedná se o nejsledovanější skafandr v historii, protože jeho verzi EMU Apollo 11 použil Neil Armstrong při první procházce po Měsíci 20. července 1969. Verze tohoto skafandru pro mimovesmírnou aktivitu (EVA) měla hmotnost 35,4 kilogramu, protože na rozdíl od ostatních předchozích skafandrů byla vybavena batohem, který obsahoval podporu života, tedy přívod kyslíku a systémy pro udržování teploty a tlaku ve skafandru autonomně, bez spojení s lodí.

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: outono.net, Titulní obrázek: Pixabay.com/WikiImages