V práci pracuji jako údržbář ve velkém areálu, kde jsem se naučil za deset let už opravdu hodně věcí. Díky své práci mám také přístup k těžké technice pro osobní potřebu, jako je například traktor, bagr nebo nákladní auto.

Hodně lidí po mně chtělo pomoc a já nikdy nikomu neřekl ne

Jelikož jsem sám, tak jsem měl spoustu volného času. V podstatě každý víkend jsem trávil u někoho na domě. Pořád někdo chtěl s něčím pomáhat. Nikdy jsem si za to nic neřekl, maximálně to, co jsem do toho musel dát sám, a to byla například nafta do strojů, kterou jsem v práci musel zaplatit.

Ať už to byla oprava kotle, poorání pole nebo vybagrování díry na bazén, tak jsem byl vždy v obci já ten, co to zařizoval nebo rovnou dělal. Opravdu nikdy mi to nevadilo až do určitého momentu.

Když mi vzal požár dům, tak jsem v tom zůstal sám

Jednoho dne mi mou vlastní chybou vyhořel dům. Přišel jsem domů unavený z práce a začal si vařit. Usnul jsem a v kuchyni začalo hořet. Naštěstí mne vzbudil kouř a já z domu utekl. Požár se rychle rozšířil a během dvou hodin bylo po domě.

Hasiči se opravdu snažili, ale dům je určený k demolici. Nikdy jsem nevěřil bankám, takže jsem měl všechny peníze doma. O vše jsem přišel a neměl, kam jít.

Doufal jsem v pomoc ostatních, ale zůstal jsem stát na ulici

Ten den byl opravdu hrozný, stál jsem u vyhořelého domu, který byl neobyvatelný. Čekal jsem nabídku od některého ze sousedů, že bych u nich mohl složit hlavu, ale nic.

Naštěstí mi zůstal zahradní domek na zahrádce kousek od domu, kde jsem se mohl vyspat a další den ráno začít vše řešit. Už je to nějakou dobu, co přebývám v zahradním domku a snažím se postavit dům znovu. Jsem tu pořád sám a nikoho ani nenapadne mi jít pomoci. Už nikdy pro nikoho nic dělat nebudu.

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: Redakce, Titulní obrázek: Pixabay.com/eu1

Článek byl zpracován na základě příběhu zaslaného čtenářem. Fotografie má pouze ilustrační charakter.