Na internetu to přímo překypuje zábavou. Na sociálních sítích a v diskuzních fórech to žije, uživatelé vesele debatují, sdílí své dojmy a zážitky… a někteří virtuálně šikanují ostatní. Právě to je bohužel stinná stránka světa internetové zábavy a jen tak pro zajímavost, v každé české třídě jsou v průměru 3 žáci obětmi kyberšikany.

Jakkoliv vám termín kyberšikana zní jako úsměvný trend, ve skutečnosti na něm není vůbec nic k pousmání. Vynalézavé jsou především děti – umí být neobyčejně kruté a působí svým vrstevníkům trauma, které by sami psychicky nezvládli.

Kyberšikana jde navíc často ruku v ruce s šikanou v reálném světě. A nemusí se jednat pouze o děti. Cílem jsou také učitelé – žáci je například zachytí v komické situaci, případně fotografii upraví a odešlou do oběhu na sociálních sítích.

Podle odborníků však zákazy nemají smysl. Rodiče by měli děti vzdělávat a upozornit je na to, že se realita může tomu, co je prezentováno na webu, velmi lišit. V případě menších dětí pak stojí za to i pravidelné kontroly procházeného obsahu, případně instalace filtrů, které dítku zamezí v přístupu na určité stránky. Protože je velký rozdíl, zda si dívka čte v magazínu pro ženy, nebo brouzdá po „dark webu“.

Základní typy kyberšikany

Cyberstalking – útočník oběť pronásleduje, posílá ji zprávy a e-maily posměšného nebo výhružného charakteru.

Flaming – útočník na fórech, chatech a sociálních sítích zveřejňuje urážlivé zprávy s cílem vyvolat konflikt.

Grooming – útočník si buduje důvěru, aby dítě přesvědčil k osobnímu setkání.

Happy slapping – zveřejnění obsahu s cílem zesměšnění oběti. Často jde o videa sexuálního charakteru.