Kdo by si nepamatoval léta, kdy magazíny, noviny, ba i některá kvási odborné díla rozebírali problematiku létajících talířu. Né těch, které někdy létají v kuchyně počas manželské hádky. To bylo uvažování, vědeckých debat. A dnes?

Než si odpovíme, vraťme se kousek do historie. Všechno začalo v roce 1947, když americký amaterský letec a zároveň i obchodník Kennet Arnold si jenom tak šel zalítat, když ho ve výšce kolem tři tisíc metrů nad Zemí něco ozářilo a on si to nedokázal vysvětlit, co to je. Srazu uviděl letku devíti objektu podobných talířum, které letěli šílenou rychlostí , jak on si hned vyrátal,1 650 mil za hodinu. Jenom co přistál, velkou záhadu opsal svému vojenskému příteli a již UFO, neidentifikovatelný mimozemský objekt – UFO – byl na světe. A když se témou letajících neznámych objektů začal zaobírat časopis Fate (Osud), tak již byl na světe zázrak, jak jej sám Arnold nazval Létajíci talíř. A od té doby tisíce a tisíce lidí vidělo tam i onam po celém světe talíře, které raz jenom mihli, jindy dlouho stáli na jednem místě. No prostě – záhady. A tak se do fenomému talířu vložili nejprv komici, karikaturisti, pozdéji filmaři solídně se tvářícimi filmami. Prostě padesáte a šedesáte léta byli v zajetí létajícich talířů. A tak později, když tahle polévka vystydla, tak si lidi již s rozvahou jen jako dobré scifi vzhlédli filmy Blízka střetnutí třetího druhu a především film Stevena Spielberga ET.

Každopádně však třeba uznat, v tom čase to bylo jakéž-takéž oživení života na nudné planétě zvané Země. Dnes nám popŕed nos i oči odrazu líta umělá inteligence, se kterou si téý jaksi nevíme rady. Snad to s ní nedopadne jako s těmi talíři.

Autor: Samo Buk, zdroj: Airnadspace.com, redakce, Titulní obrázek: Pixabay.com/sjb3949