Ve školství se nejsnadněji politické vlivy projevovaly např. v občanské nauce, která poskytovala dostatek společensko-vědních témat, v nichž se dalo působit na lehce ovlivnitelné názory žáků, na rozdíl od např. přírodních věd, které jsou více založené na konkrétních faktech, přibližuje situaci v tehdejším školství Eva Jeřábková ve své diplomové práci s názvem Socialistická každodennost na příkladu československého školství očima tehdejších studentů (Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická).

„Občanská nauka klade důraz na spojování naukového jádra předmětu s praktickými činnostmi žáků a na integraci vědomostí získaných v tomto předmětě s občansko-výchovnými vědomostmi osvojenými v ostatních předmětech. Tím žáci získávají znalosti a zkušenosti potřebné pro aktivní občanský život a pro účast na výstavbě vyspělé socialistické společnosti,“ cituje dobový zdroj autorka práce.

Do života a vzdělávání tehdejších studentů se promítaly jak „dějinné“ události (např. srpen 1968, život na pozadí studené války), tak politická situace (např. podmínky pro přijetí na gymnázia, střední a vysoké školy na základě rodinné anamnézy). Školství po skončení druhé světové války se vyznačuje snahou propojit jej s hospodářským, politickým i kulturním životem společnosti.

Podle autorky práce Evy Jeřábkové „měla tehdejší výchova posilovat národní hrdost a podporovat vědomí sounáležitosti všech slovanských národů. Mezi hlavní cíle pedagogiky této doby patřilo zvýšení vzdělanosti na vesnicích a především pak prosadit koncepci sjednocení škol. Jednalo se o vytvoření takového školského systému, který by žákům stejné věkové kategorie umožnil po splnění podmínek pokračovat ve svém vzdělání na dalším stupni školy.“

Tento cíl se podařilo naplnit zákonem o jednotné škole č. 95/1948 Sb77. Zákon vedl k zestátnění škol, bezplatnému školství a povinná školní docházka byla stanovena na devět let. Vzdělání bylo rozděleno do tří stupňů. První stupeň představovala povinná pětiletá národní škola, na kterou navazoval stupeň druhý, nazývaný střední škola, jenž znamenal další 4 povinné roky studia. Třetím stupněm jsou pak odborné školy a gymnázia, uvádí Jeřábková.

Další studium bylo možné na vysokých školách po úspěšném složení maturitní zkoušky (pouze v případě gymnázií a vyšších odborných škol) a splnění přijímacího řízení.

O pět let později následovalo vydání nového školského zákona č. 31/1953 Sb. Zásadní změny, které zákon přinesl, bylo zkrácení povinné školní docházky na dobu osmi let a sloučení tří stupňů. Někdy se k tzv. osmileté střední škole připojilo gymnázium a tím vznikla tzv. jedenáctiletá střední škola. V posledních třech ročnících tak bylo možné získat úplné střední vzdělání, které bylo zakončeno maturitní zkouškou.

Zákonem ze dne 21. 6. 1978 č. 63/1978 Sb. o opatřeních v soustavě základních a středních škol se povinná školní docházka stanovila na dobu trvání v délce deseti let, přičemž se jednalo o osmiletou základní školu s dvouletým přesahem na školu střední. Základní škola byla rozčleněna opět na dva stupně po čtyřech letech, vyjmenovává další změny v socialistickém školství autorka diplomové práce.

Posledním školským zákonem týkajícím se daného období je tzv. nový školský zákon z roku 1984 č. 29/1984 Sb. o soustavě základních a středních škol. Tento zákon zrovnoprávnil vzdělání na středních odborných učilištích a ostatních středních školách, čímž se odstranil i rozdíl mezi učněm a žákem. Díky tomuto zákonu se všichni učni stali žáky, tak jako tomu bylo u středních odborných škol a gymnázií.

Autor: Stanislav Makovický, Zdroj: Eva Jeřábková: Socialistická každodennost na příkladu československého školství očima tehdejších studentů

Náhledová fotografie: Klasická socialistická škola. Fotka od Moravec – vlastní dílo / Wikimedia Commons