Nejzáhadnějším ze všech kontinentů je Antarktida. Zajímavé je, že území Antarktidy je pod drobnohledem armády. Existují samozřejmě turistické zájezdy, jejichž cena je několik tisíc eur, ale přístupné jsou jim jen některé oblasti, a to pod dohledem “průvodců”. A je to pochopitelné, protože každým rokem se zpod ledu objevují další a další zajímavé objekty. Neobvyklý vzhled má také hora Ulvetanna, která se nachází na Zemi královny Maud – zámořském území Norského království v Antarktidě.

Při prvním pohledu na tuto horu člověka okamžitě zarazí podezřelá pravidelnost některých jejích tvarů a také překvapivě rovný povrch, který se obvykle vyskytuje u umělých děl. Je nepravděpodobné, že by to mohl způsobit antarktický vítr. Tato “hora” velmi připomíná umělou stavbu velmi staré civilizace.

Není náhodou, že pravidelné tvary hory Ulvetanna zaujaly Jelenu Gusakovou, badatelku a účastnici mnoha expedic, která vyslovila zajímavou hypotézu o jejím někdejším účelu. Mluví o tom v jednom z filmů na svém kanálu:

“Tato hora je postavena velmi symetricky, jako květina, která se skládá ze tří okvětních lístků. Uprostřed květenství vidíme věž podobnou staré pevnosti, která je zakončena jehlanem. Severní a východní stěna vypadají jako obrovská parabolická “zrcadla”. Západní část má rovnou šikmou plochu, která připomíná spíše ztužující prvek pro stabilitu celé budovy.

Co mě na této hoře tak zaujalo? Když se lépe podíváte na severní stěnu, zjistíte, že je od věže oddělena vodorovnou čarou, která vede přes celý vrchol. Červenohnědý odstín “zrcadla” je světlejší než odstín “věže”. Má šedou stupnici. A jaký je důvod? Vždyť věž i zrcadlo jsou ve stejných podmínkách a jejich barva musí být stejná. Podle mého názoru se jedná o typické “pouštní opálení”.

“Pouštní opálení” je tenká kůra o tloušťce 0,5 až 5 mm, která pokrývá odkrytý povrch horniny. Má tmavě hnědou barvu a matný lesk. Kůra se skládá z oxidů železa a manganu, které převažují. “Věž” se zdá být starobylejší. A “zrcadlo”?

V této souvislosti navrhuji následující verzi: “zrcadlo” bylo “nedávno” zpracováno. Od té doby uplynulo hodně času, i když ne 1,5 miliardy let, jak nám tvrdí vědci. Mám na mysli náš historický čas, ne geologický čas. Totéž je vidět i na fasádě východního “zrcadla”. Její povrch je také lehčí než “věž”. Navíc je zřetelně vidět, že ledovec pod východním “zrcadlem” není tak silný, a proto je vidět úpatí stěny, což je prostě neopracovaná skála. O něco výše je vrstva počátečního opracování s šedým nádechem a ještě výše je červenohnědá již hladká stěna.

Jižní část Ulvetanny má velmi neobvyklou strukturu. Je to obrovský paralepiped spojený s jižním hřebenem. Její výška je přibližně 300 metrů. V mé mysli jsem ji nazval “permanentním akumulátorem”. Na mé videokameře je stejně odnímatelný, ale samozřejmě menší. Dělám si legraci, ale přesto je jeho povrch stejně hladký a prostoupený šikmými rovnoběžnými krystalickými vrstvami – žilkami jako vinutí kondenzátoru. A centrální žíla, silná 50 stop, opticky odděluje severní a východní “zrcadla” od “věže” a vrcholu hradeb.

Jižní hřeben je silně rozčleněn základnou z rozlámané skály. Vzhledem k tomu, že se k věži naklání pouze jedna skála, je možné pochopit, co bylo na jejich místě: v řadě za sebou stály stejný druh rovnoběžných skal. Myslím, že máme co do činění s technologickými horami… “

zdroj: biosferaklub.info, Titulní obrázek: Wikimedia Commons/Wilfried Bauer