Byl to sir Benjamin Thompson, kdo v roce 1780 přišel s nápadem, že by bylo praktické připravovat kávu překvapením. Ve století páry však nenavrhl elektrický přístroj. Vyvinul perkolující konvici, která ve vymezeném prostoru na dně nádoby ohřívá vodu k varu, aby ji vlastní pára hnala nahoru potrubím do košíku s mletou kávou.
Za jednorázové filtry vděčíme Melittě Bentzové, která v roce 1908 našla způsob, jak v servírovací konvici uvařit několik porcí kávy v co nejkratším čase. Vyložila ji plechovkou s několika otvory, do kterých vložila nápojový papír pokrytý kávou. Stačilo jen nalít horkou vodu a horké osvěžení po kapkách stékalo do konvice.
Zdálo se, že změna druhu kávy ovlivňuje chod domácnosti více než výměna kávovaru. I když si v prvních dnech uvědomíte, že každý kávovar je trochu jiný, už po několika ránech upadnete do rutiny, kdy se nevědomky přepnete na autopilota.
Topná spirála, k ní připevněná trubička a zpětný ventil, přes který samovolně vytéká voda ze zásobníku. To je mechanismus, díky kterému jsou běžné kávovary mimořádně spolehlivé. Nemají žádné pohyblivé části. Vroucí voda je spolu s kávou tlačena do filtru párou, která vzniká při ohřevu. Várka za várkou až do samého konce.
Spirála se zahřívá i po uvaření kávy. Je umístěna pod konvicí, aby se udržovala při teplotě pro servírování. Všechny modely dostupné v Evropě jsou vybaveny časovačem, který zajišťuje automatické vypnutí ohřevu do 40 minut. Je to nezbytná funkce, která hlídá váš účet za elektřinu. Nezřídka se stává, že jej v ranním shonu zapomenete vypnout.
Osm, deset, dvanáct nebo šestnáct šálků – výrobci se dodnes nedohodli na jednotném způsobu označování kapacity. Zatímco někteří považují za šálek 100 mililitrů, jiní pracují s násobky 120 nebo 125. Pokud si vybíráte nový kávovar, zkuste si doma spočítat spotřebu pomocí odměrky a v návodu hledejte informace o skutečném objemu konvice.
Autor: Stanislav Makovický, zdroj: mojdom.sk, Titulní obrázek: Pixabay.com/StockSnap