Jeden učitel učil všechny žáky současně. Od prvního ročníku do 8. třídy. Prvňáčci seděli vepředu a ti starší vzadu. V místnosti bylo jen jedno topné zařízení, umyvadlo. Ale dělo se to hlavně na venkově (na vesnicích), kde prostě nebyla jiná možnost než šetřit.

Do školy se dalo chodit jen po svých

Neexistovala doprava vlakem ani autobusem. Školy byly situovány tak, aby byly blízko žákům. Do školy to měli v průměru 5 kilometrů pěšky. Do školy tedy běžně chodili pěšky 8 mil. Což by pro některé dnešní žáky bylo nepředstavitelné.

Chlapci a dívky byli často odděleni v různých místnostech

Dnes to možná není zvykem, ale dříve to tak opravdu fungovalo.

Školní rok byl mnohem kratší

Dnes by si mnozí žáci užili, kdyby chodili do školy v průměru 132 dní oproti dnešním 180 dnům. Ale kdysi dávno to byla šťastná realita.Pokud však bylo potřeba, aby děti pomáhaly v domácnosti a v rodině. Tak běžné bylo, že docházka činila jen 59 %.

Disciplína byla více než přísná

To samozřejmě není přehmat, který museli žáci dodržovat. Ale byli více než disciplinovaní. Nebylo zvykem, aby se žák posmíval učiteli nebo dělal nějaké neplechy.

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: historyisnowmagazine, Titulní obrázek: Wikimedia Commons/Public Domain