Rozkazy podobné Stalinovu byly v historii vydány mnohokrát! Zde uvedu jen jeden jediný nejrelevantnější a nejironičtější příklad.

Nejprve malý úvod: Dne 28. července 1942, kdy byla německá letní ofenzíva roku 1942 s krycím názvem Modrý případ v plném proudu, Wehrmacht rychle postupoval ke Stalingradu, Rudá armáda bezhlavě ustupovala po celé jižní frontě, její vojáci se vzdávali v rostoucím počtu. Aby obnovil disciplínu v sovětské armádě proti nacistickému Německu, vydal Stalin rozkaz č. 227, který dal vzniknout slavnému heslu “Ani krok zpět!”.

Ale co když vojáci přesto udělali krok zpět? Nebo deset kroků zpět? Co by s tím Stalin udělal? Rozkaz č. 227 dal také vzniknout “blokovacím oddílům”. Byly to dobře vyzbrojené obranné oddíly, které byly “postaveny přímo za nestabilní divize … aby na místě zastřelily panikáře a zbabělce, kteří ustupovali bez povolení”.

Pokud by tedy voják Rudé armády postupoval vpřed, byl by zabit německými kulkami, zatímco pokud by ustupoval, byl by zabit kulkami svých kamarádů. To je ale smutná pikle.

Ironií osudu se 30. ledna 1945, kdy Rudá armáda již bojovala na německé půdě, Heinrich Himmler – říšský vůdce SS – ocitl v situaci, kdy napodobil Stalinův rozkaz “Ani krok zpět” z roku 1942, i když jeho verze neměla stejný zvuk. Nesl název “Tod und Strafe für Pflichtvergessenheit”, což znamená “Smrt a trest za nesplnění povinnosti”. Tento rozkaz získal Hitlerovu plnou podporu, což nebylo překvapením, protože Himmler byl jeho nejstarším, nejbližším a nejvěrnějším spojencem.

K prosazení tohoto rozkazu pověřili Himmler a Hitler Feldgendarmerie (vojenskou policii) přesně stejnými úkoly jako sovětské blokovací oddíly. Feldgend-armerie nikdy neviděla žádný boj, zůstávala bezpečně v týlu se svou výstrojí a chytala každého, kdo ustoupil, házela ho zpět do pekelné frontové linie nebo ho na místě popravila. Mnoho německých uprchlíků bylo zděšeno, když pochodovali kolem “šibeničních uliček”, kde SS a Feldgendarmerie věšely dezertéry. Na krku měli přivázané plakáty s nápisy jako “Byl jsem zbabělec, ale stejně jsem zemřel” nebo “Tady visím, protože jsem nevěřil ve Vůdce”.

O hromadných popravách dezertérů, které provádělo Feldgendarmerie, se nevedly žádné oficiální záznamy, ale neoficiální svědectví naznačují, že na sektoru XI. sboru SS bylo mnoho z nich, včetně řady Hitlerjugend, oběšeno na stromech na základě těch nejslabších důkazů. Mnozí němečtí vojáci se skutečně snažili znovu připojit ke svým jednotkám (po odchodu domů, nemocenské, ztrátě …), když je chytilo a popravilo Feldgendarmerie. Sovětské zprávy tvrdily, že jen v roce 1945 Feldgendarmerie bez soudu popravila asi 25 000 Němců za zbabělost. Němečtí vojáci byli nyní na sovětské botě.

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: Quora, Titulný obrázek: Pixabay.com/Servicelinket