Na druhé straně nádrže pro ně byla připravena sladká návnada. Včelám se však podařilo dostat se k němu pouze tehdy, když se na hladině jezera objevily vlnky nebo když byla hladina zčeřená. Když byla zrcadlově hladká, začal padat hmyz. Tím se potvrdila hypotéza, že včely používají k navigaci vizuální signály.

Nový experiment byl humánnější – voda byla nahrazena zrcadly. Pro včely byl na volném prostranství vybudován 22 metrů dlouhý tunel se zrcadlovou podlahou a stropem.

Když byly reflexní plochy zakryté, vypadaly jako obyčejné stěny – včely spokojeně prolétávaly tunelem a udržovaly si stálou výšku. Když bylo zrcadlo na stropě odkryté, také nepřekáželo navigaci “pilotů”.

Při zrcadlení podlahy však došlo k “nehodám”: po 40 cm cesty začaly včely klesat, až narazily na dno tunelu. Současné vystavení zrcadel shora i zespodu situaci ještě zhoršilo – již po 8 cm letu došlo ke “srážkám”.

Podle vědců jde o stejnou prostorovou dezorientaci, jaká se stává pilotům. Když piloti nemohou řídit rychlost podle země pod břichem letadla, snaží se udržovat konstantní výšku, aby se nenakláněli. Člověk se může nechat zmást smysly, ale pomáhají mu další letové přístroje.

Výsledky experimentu ukázaly, že včely sledují také rychlost země pod sebou, aby regulovaly výšku. Hmyz přitom nevěnuje pozornost tomu, co se děje nad ním. Včely nemají žádné jiné přístroje, takže je zrcadlové plochy matou: klesají, aby znovu viděly zem a navigační stopy. Tyto informace jsou důležité i pro včelaře, kteří včelaří v blízkosti větších stojatých vodních ploch.

zdroj: biosferaklub.info, Titulní obrázek: Pixabay/image4you