Robert Spangler byl v roce 2000 v Arizoně odsouzen za čtyři trestné činy na doživotí bez možnosti propuštění. Zemřel ve vězení 5. srpna 2001. Oběti: Jeho manželka Nancy Spanglerová, 45 let, syn David, 17 let, dcera Susan, 15 let a jeho třetí manželka Donna Sundlingová, 58 let.

Těžko si představit cyničtější zločin a zákeřnější past. Bylo kolem desáté hodiny dopoledne 30. prosince 1978, když Robert Spangler požádal svou ženu Nancy, aby přišla do jeho kanceláře. “Posaď se a zavři oči, mám pro tebe překvapení,” řekl jí.

Nancy neváhala ani vteřinu. Byla velmi šťastná, protože ještě před několika měsíci to vypadalo, že se budou rozvádět. Konečně se usmířili, Robert byl stejný jako v době jejich zasnoubení a Vánoce slavili jako opravdová rodina. “Překvapení!” Vykřikla nadšeně a posadila se ke stolu.
“Ano, uvidíš,” zamumlal její manžel. Ale právě když zavřela oči, vytáhl z kapsy revolver. Když Nancy ucítila chladný kov hlavně na spáncích, bylo už pozdě. Místností se ozval hlasitý výstřel a Nancy se zhroutila mrtvá na stůl.

Spangler okamžitě běžel do pokoje své dcery Susan a zabil ji kulkou do zad. Pak se vrhl do pokoje, kde spal syn David. Přestože ho už probudily dva výstřely, neměl čas se bránit. Otec ho střelil do hrudi.

Spangler se na tuto trojnásobnou vraždu připravoval, takže přesně věděl, co má dělat. Vložil ještě teplý revolver do Nancyiny ruky, zanechal na něm její otisky prstů a nechal ho spadnout na zem. Pak vložil do přístroje prázdný list papíru, který dal Nancy podepsat pod záminkou, že na něj napíše, co odkáže dětem. Vyťukal krátký text, který zněl jako přiznání, že Nancy nejprve zabila děti a pak sebe, protože se jich nedokázala vzdát a neustálé hádky o to, kdo se o ně postará, ji unavovaly. Pak nasedl do auta a odjel do hor. Dveře domu však nechal otevřené, protože počítal s tím, že si toho určitě někdo všimne.

Podle vyšetřovatelů bylo vše jasné – šlo o dvojnásobnou vraždu a sebevraždu. Spangler byl mimo podezření a navíc to byl vážený občan Littletonu. S Nancy se tam přestěhoval na začátku padesátých let a všichni, kdo je znali, se shodovali, že tvořili šťastný pár. Nikdo zřejmě ani netušil, že Spangler měl poměr s kolegyní, jistou Sharon Cooperovou.

Když policie případ uzavřela, Nancyini rodiče protestovali. Podle nich jejich dcera nebyla v depresi, právě naopak. Napsala jim, že je šťastná. Kromě toho zbožňovala své děti a nesnášela zbraně. Nikdo je však neposlouchal. Jen jeden policista, Marvin Tucker, měl pochybnosti. “Pan Spangler je vynikající herec a neříká nám celou pravdu,” napsal ve své zprávě.

Spangler se následujícího roku oženil se Sharon, ale v roce 1988 se rozvedli. Rozhodl se přestěhovat do Colorada, do Grand Canyonu, protože miloval túry po horách. Později se oženil s Donnou, s níž se seznámil prostřednictvím inzerátu.

V dubnu 1993 vyšla ve všech amerických novinách zpráva o podivné nehodě, která se stala v Grand Canyonu. Podle vyšetřovatelů se Donna Spanglerová zřítila z vysokého útesu. O několik dní později poskytla Spanglerová rozhovor deníku USA Today: “Nevím, co se stalo. Chtěl jsem ji vyfotit před tím úžasným panoramatem. Na pár minut jsem se otočil, abych si připravil stativ. Když jsem se znovu otočil, už tam nebyla. Nic jsem neslyšel. Zřejmě uklouzla.”

Vyšetřovatelé případ uzavřeli jako nehodu. Když si však seržant Tucker přečetl článek, vůbec nepochyboval o tom, že se jedná o stejného Spanglera, jehož manželka před patnácti lety spáchala záhadnou sebevraždu. Tucker na to upozornil své nadřízené, ale opět neuspěl.

Život šel dál. Koncem roku 1994 se však Sharon znovu objevila a požádala Spanglera, zda by u něj nemohla nějakou dobu zůstat. Souhlasil. O několik týdnů později Spangler zavolal na pohotovost a oznámil, že se Sharon pokusila o sebevraždu. Pomoc však přišla příliš pozdě. Sharon si vzala velké množství léků. Coloradské noviny věnovaly její smrti jen tři řádky, ale i to stačilo. Všiml si jich totiž – seržant Tucker! Stejně jako v předchozích dvou případech upozornil na Spanglera své nadřízené, zejména nového šerifa Paula Goodmana. Ten usoudil, že by si měl vše alespoň ověřit, a nechal otevřít spisy k dramatu z 30. prosince 1978. Poté kontaktoval policisty, kteří vyšetřovali nehodu Donny Spanglerové. Nakonec se seznámil s lékařskou zprávou o smrti Sharon Cooperové. Brzy nabyl přesvědčení, že Spanglerová je víc než podezřelá. Bohužel šerif neměl sebemenší věcný důkaz, který by mu umožnil zahájit nové vyšetřování. Goodman se však nevzdával a v roce 1998 se dozvěděl, že Spangler se přistěhoval, žije s jistou Judith Hiltyovou a bydlí v jejím honosném domě. Nebylo nic, co by ospravedlňovalo policejní zásah – pouze strach o život paní Hiltyové.

Koncem srpna 2000 se však Goodmanovi dostala do rukou neocenitelná informace. Policisté se náhodou dozvěděli, že Spangler má rakovinu plic a mozku a zbývá mu jen několik měsíců života. Spangler to oznámil několika přátelům v rozmnoženém dopise. Goodman pochopil, že má jedinečnou příležitost udeřit na Spanglera a donutit ho, aby se ke svým zločinům přiznal. Dne 15. září ho navštívil v jeho domě.

Spangler to nemusel přijmout, ale přijal. Když se Goodman zmínil o trojnásobném trestném činu z prosince 1978, suše ho přerušil. “Kdybyste proti mně něco měl, věřím, že byste mě už dávno zatkl!”

Měl pravdu a Goodman připustil, že nemají jediný důkaz o jeho vině. “Lidská spravedlnost proti vám nic nemá. Ale před božskou spravedlností se budeš muset přiznat. Ulehčete svému svědomí, abyste se přiznal, než zemřete!”

Spangler chvíli váhal, ale pak promluvil. Přiznal se k vraždě Nancy a obou dětí a pak vyprávěl, jak shodil svou třetí ženu Donnu ze skály.

“Proč jste ji zabil?” Goodman se ho zeptal.
“Začala mě nudit,” odpověděl Spangler. “Bylo to jednodušší než se rozvést…”

Na druhou stranu tvrdil, že se smrtí Sharon Cooperové nemá nic společného. “Musíte mi věřit, že spáchala sebevraždu. Kdybych ji zavraždil já, řekl bych vám to.” “To je pravda.

Robert Spangler u soudu zopakoval svou výpověď bez náznaku emocí nebo lítosti. Teoreticky mu hrozí trest smrti. Jeho dny jsou však sečteny a on ví, že nebude popraven včas.

zdroj: Stcity.sk, Titulní obrázek: Wikimedia Commons