V roce 1871 učinil německý geolog a badatel Karl Mauch objev, který upoutal pozornost celého světa. Mauch tvrdil, že zničené kamenné město Velké Zimbabwe v jižní Africe je místem bájných dolů krále Šalamouna a hlavním městem říše královny ze Sáby.

Skládá se ze dvou velkých skupin budov: zdánlivě nedobytné stavby známé jako Pevnost nebo Akropole, z níž je vidět velká eliptická ohrada zvaná Velká ohrada.

Velká ohrada je obehnána 253 metrů dlouhou kamennou zdí, která dosahuje výšky 4,9 až 10,7 metru. Skládá se z rozsáhlého labyrintu kamenných zdí, které tvoří úzké průchody, tři vnitřní oddělení. Stěny jsou postaveny z kusů žuly velikosti cihly, které jsou na sebe naskládány bez malty. Nejzáhadnější částí Velké ohrady je devět metrů vysoká kuželovitá věž s obvodem základny 17,4 metru. Věž je zcela uzavřená a nelze zjistit, k čemu sloužila.

V roce 1905 skotský archeolog David Randall-Mciver prokázal, že zdi a konstrukce jsou místního původu a pocházejí z relativně nedávné doby – z 15. století. Britská archeoložka Gertrude Caton – Thompsonová pak v roce 1929 dospěla k závěru, že stavba byla zahájena v 10. nebo 11. století.

Nyní je známo, že domorodí Šonové z etnické skupiny Karanga stavěli Velké Zimbabwe po mnoho desetiletí přibližně v době, kdy končil středověk a na Západě začínala renesance. Účel kuželovité věže stále zůstává záhadou. Byl to úkryt králů? Svatyně, z níž byl přivoláván déšť? Tato záhada zůstává dodnes nerozluštěna.

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: alarabyia.net, redakce, Titulní obrázek: Wikimedia Commons/Jan Derk  – Public Domain