V Hinterkaifecku žilo celkem šest lidí, včetně služebné, která v den vraždy právě nastoupila do práce – statkář Andreas Gruber (63), jeho žena Cäzilia (72), dcera Viktoria Gabriel (35) a její děti Cäzilia (7) a Josef (2). Na začátku dubna 1922 si sousedé všimli, že ze statku již několik dní nikdo nevychází. Když se 4. dubna vydala skupina místních obyvatel na Hinterkaifeck podívat, přivítal je hrůzný nález. Na podlaze stodoly leželi mrtví staří manželé s dcerou a vnučkou. Služka a nejmladší chlapec byli pravděpodobně zavražděni, když spali ve svých pokojích.

Vražedná zbraň se nikdy nenašla, ale podle charakteristik ran to byl pravděpodobně krumpáč. Vrah nejvíce řádil na Viktorii, která měla podle pitvy také zemřít jako první. Po ní následovala její sedmiletá dcera, která ještě několik hodin po útoku žila. V její ruce byl objeven chomáč vlasů. Cäzilia si ho pravděpodobně v šoku vytrhla sama.

Policie se pustila do rozsáhlého vyšetřování, během něhož shromáždila stovky výpovědí. Obcházeli sousedy, vyslýchali majitele obchodů a tuláky. Zdálo se však, že skutečný vrah byl vymazán z povrchu zemského. Žádná stopa nevedla ke konkrétnímu muži. V okolí se začaly šířit zvěsti, že za vyvražděním rodiny stojí temné síly. Gruberovi neměli mezi místními dobrou pověst, a malého Josefa měl dokonce zplodit Viktoriin otec.

Jedno je však jisté – podezřelý se několik dní před vraždami pohyboval v okolí statku. Podle výpovědi sousedů Andreas Gruber vypověděl, že z podkroví byly občas slyšet kroky. Od domu se ztratily klíče a někdo také rozbil zámek kůlny. Největší záhadou pro něj byly neznámé stopy ve sněhu, které vedly ke statku, ale nevracely se zpět do lesa. Byl snad vrah s rodinou už nějakou dobu?

Kriminalisté případ znovu otevřeli v roce 1986, ale bez výsledku. I po tolika letech se jako nejpravděpodobnější pachatel jevil Lorenz Schlitenbauer, bývalý Viktoriin milenec, který mohl být Josefovým skutečným otcem. Proti němu ani desítkám dalších podezřelých se však nikdy nic neprokázalo. Vrahovi se zkrátka podařil dokonalý zločin, který nebyl nikdy potrestán.

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: medium.com, Titulní obrázek: Wikimedia Commons/Public Domain