Rakousko-uherská a později československá legislativa předpokládala, že řešením tzv. cikánské otázky bude, že se Romové usadí na vesnicích, rodiče se zapojí do práce a děti budou chodit do školy. Jenže nařízení jsou jedna věc, realizace druhá.

Obyvatelé Pobedimi Romy ve štetlu nechtěli a dlouho se snažili dostat je z vesnice pryč. Události, které vedly k pogromu, rekonstruoval ve svém výzkumu český historik Pavel Baloun.

Místní Romové neměli mnoho pracovních příležitostí. Vykonávali proto jednoduché práce – lámání kamene, kovářství nebo práci na poli. Málokdy pracovali za mzdu, většinou v naturáliích.

V roce 1920 požádali pobedimští obecní zastupitelé státní úřady, aby Romy vyhnaly nebo je přidělily na práci v uhelných dolech či na stavbu silnic. Chtěli také povolení vykonávat na Romech fyzické tresty.

Měsíc před masakrem v roce 1928 zastřelil jeden z pobedimských sedláků dvě romské ženy, když hlídaly úrodu na jeho poli. Pušku, kterou vlastnil, měl nelegálně. Historik Baloun ve svém výzkumu uvádí, že se policii nepodařilo identifikovat místo činu a svědectví zraněných romských žen bylo označeno za nevěrohodné.

Vyšetřování uzavřeli konstatováním, že “pokud se Mišík činu dopustil, bylo to jen proto, aby zabránil krádeži na poli (…) Mišík je bohatý sedlák, který se v Pobedimi těší nejlepší pověsti”.

Den před pogromem, 30. září 1928, začal hořet stoh slámy. Stejně jako při podobných incidentech v minulosti obyvatelé automaticky podezřívali Romy a říkali, že jde údajně o jejich typický akt pomsty.Kromě toho byli Romové podezíráni, že se po střelbě na poli Misik ozbrojili a plánovali pomstu.

Později vyšlo najevo, že v roce 1928 byly nejčastějšími přestupky pobedimských Romů žebrání, nepovolené návštěvy příbuzných ze sousedních vesnic a porušování veřejného pořádku. Statistika zaznamenala jednu krádež, rovněž mimo obec.

Podle Balouna se však následně mezi neromy začalo šířit heslo “zabijte cikány”. “Heslo mělo takovou sílu, že občané Pobedimi chtěli okamžitě zaútočit na romskou osadu a potrestat místní ‘cikány’ za jejich údajné zločiny,” říká historik.

Až do 1. října, kdy Pobedim slavila svého obecního patrona – bojovníka svatého Michaela Archanděla.Alkoholem posilnění sedláci vyrazili z hospody do romské osady s palnými zbraněmi, motykami, krumpáči a sekerami. Romové nebyli ozbrojeni.Výsledkem byl brutální útok na bezbranné obyvatele osady, který i z tehdejšího pohledu šokoval veřejnost.

V noci z 1. na 2. října rolníci zavraždili šest lidí, sedm dalších těžce zranili a sedm lehce.Nejmladší obětí vražd byla šestiletá Aranka Heráková. Dalšími oběťmi byli Maria Biháriová, Verona Biháriová, Apolónia Toračová, Pavlína Heráková a Ondrej Dycha.

Na rozdíl od romských postřelených žen se tuto tragédii nepodařilo ututlat. Jednadvacet mužů skončilo ve vazbě, ale jakoukoli vinu popírali. Jejich rodiny svědčily v jejich prospěch a obyvatelé Pobedimi absurdně tvrdili, že hluk spojený s útokem neslyšeli. Třiatřicet útočníků stanulo před soudem; hlavním obhájcem obviněných byl člen Hlinkovy slovenské ľudové strany.

Obhajoba byla z velké části založena na vytváření dojmu, že proti sobě stojí “rozhádaní obyvatelé Pobedimi” a “nebezpeční Romové”, které bývalý kněz označil za “cikánskou lůzu”, jež je “metlou obce”.

Nakonec bylo odsouzeno pouze 10 z 33 obžalovaných, a i ti dostali jen nízké tresty – od tří měsíců do dvou let.Navíc, jak upozorňuje Pavel Baloun, soud je uznal vinnými pouze z účasti na pogromu a ublížení na zdraví, nikoli z konkrétních vražd. Poslední z propuštěných vrahů byl podmínečně propuštěn pouhý rok a půl po pogromu, protože mu soud snížil trest.

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: romanoforum.sk, Titulní obrázek: Pixabay.com/NoName_13