Středověký komunismus… I tak by se dala popsat situace v Albánii v dobách tvrdého vládnutí Envera Hodži. Ve své době neexistovala větší záhada než zcela uzavřená Albánie. Tajemství, která se tam odehrávala odkryla polská rodačka Malgorzata Rejmerová (Margo). Ve své knize ,,Bláto sladší než med“ pootevřela Pandořinu skřínku.

Albánie za časů Envera Hodži

Komunistický diktátor Enver Hodža se dostal k moci díky založení lidové republiky po osvobození Albánie od Italů a Němců. Albánie se v roce 1978 dostala do totální izolace před okolním světem a stala se nejchudší krajinou v Evropě. Příčinou byla ztráta zájmu o Albánii ze strany Číny, po smrti Mao Ce Tunga. Albánie byla zcela závislá na hospodářské pomoci ze strany Číny. A tento obrat znamenal hluboký propad.

Hodža vedl svoji zemi jako generální tajemník až do své smrti v roce 1985. Za tu dobu stihl napáchat nespočet zvěrstev, které byly promlčeny díky informačnímu embargu. Jedním z největších excesů se stal zajisté zákaz praktikování náboženství, který vešel v platnost roku 1967. Zároveň tím byl vyhlášen první ateistický stát na světě. Drtivá většina kostelů padla k zemi nebo je čekala přestavba na obchody, tělocvičny nebo skladiště. Osud kněží byl mnohem horší – uvěznění nebo poprava.

Denně byli občané Albánie varováni (silnou propagandou) před válečným ohrožením. Pod záminkou hrozby válečného konfliktu byly postaveny statisíce bunkrů, které jsou dodnes v Albánii k vidění a nesou hořkou pachuť dob minulých. Pro obyvatele ztělesňují hrůzné zážitky, pro turisty se bunkry staly senzací.

Nepřímý svědek masakru

Šestatřicetiletá spisovatelka strávila čtyři roky v Albánii, kde po celou dobu zjišťovala informace o nejhorší době v historii Albánie. Tehdy už bylo vše jen vzpomínkou, avšak i po letech byla cítit na každém kroku bolest a trauma z hrůzných zážitků, kterými si obyvatelé prošli.

Margo ve své knize živě popisuje detaily masakrů v albánských věznicích, šikany, mučení či neúspěšných pokusech o emigraci.

Komunismus spisovatelka vědomě nezažila, ale svým detailním a dynamickým psaním čtenáře vtáhne přímo do středu lidského utrpení a nekonečné bezmoci.

Nahlédnutí do nitra

Rejmerová se před odletem do Albánie musela naučit jazyk. Byla si moc dobře vědoma, že s překladatelem by u místních moc neuspěla. Potřebovala se dostat k obětem co nejblíže a působit důvěryhodně.  

Setkala se s oběťmi režimu, kteří znovu prožívali bolest při vyprávění. Svou bolest prožívají stále. Roky bolševické tyranie sice skončily, ale lidé jen tak nezapomenou. Ve svém nitru stále pociťují strach a určitou ostražitost.

Výjimkou při návštěvách nebyli ani lidé, kteří Hodžu i po všech zvěrstvech, které páchal na lidech, považovali za pravého vůdce, který dostal Albánii do rozkvětu.  

Do stovek rozhovorů, které Rejmerová vedla, patřili lidé, kteří svůj těžký příběh vyprávěli poprvé, ale i ti, kteří napsali knihu o komunistickém teroru probíhajícím za ,,zdmi“ uzavřeného světa.

Navždy pošramocená Albánie

Kniha Bláto sladší než med autenticky zobrazuje minulost země a poznamenaných lidí. Je plná emocí, které nenechají nikoho bez reakce. Uzdraví se někdy Albánie a její občané…?

Autor: Kateřina Grežďová

Zdroje: theneweuropean.co.uk, magazin.aktualne.cz, mundo.cz

Použitý obrázek: Wikimedia commons/Forrásjelölés Hasonló, John Oldale – Hungarian wikipedia, CC BY-SA 3.0