V předposledních českých parlamentních volbách voliči konečně vyhnali komunistickou stranu z parlamentu. Přesto i 33 let po pádu komunismu vrhá její odkaz na bývalé Československo dlouhý stín.

Investigativní portál Balkan Insight popsal dění po loňských říjnových parlamentních volbách takto: v České republice definitivně ukončily tyto volby přítomnost Komunistické strany ČR v Poslanecké sněmovně, 32 let po pádu totalitního režimu, který vládl v bývalém Československu. I když se komunistické straně na Slovensku od sametové revoluce v roce 1989, která je v obou zemích 17. listopadu přpomínána státním svátkem, dařilo mnohem hůře, průzkumy ukazují, že tamní lidé mají tendenci vnímat komunistický režim s větší nostalgií než Češi.

Zatímco 58 procent Čechů považuje současný režim za lepší systém, než ve kterém žili před sametovou revolucí, na Slovensku je tento podíl pouze 45 procent, vyplývá z průzkumu českých a slovenských agentur STEM a Focus v roce spolupráce s českými a slovenskými sociology. Průzkum byl proveden  pro společnost Coca-Cola na jaře 2021 na 811 lidech v Česku a 805 lidech na Slovensku, shrnula tehdy autorka článku Nina Hrabovská Francelová volební výsledky na Slovensku i v Česku pro Balkan Insight.

„Hodnocení minulého režimu jako lepšího je výsledkem srovnání se současností, což může být pro někoho zdrojem nespokojenosti natolik, že dojde k přesvědčení, že za minulého režimu se žilo lépe,“ řekl portálu Bohumil Búzik, sociolog Slovenské akademie věd.

Odborníci se shodují, že mnohé z toho souvisí s nostalgií starších lidí, kteří mají tendenci vzpomínat na dobré věci z minulosti a zapomínat na špatné věci. Vyplývá to ale také z nedostatku historických znalostí mladých lidí, kteří se narodili do demokracie a nikdy nezažili totalitní režim na vlastní kůži.

Navíc zkušenost s demokracií pro ty, kteří trpěli ekonomickou transformací po roce 1989, byla zatím zklamáním, zatímco česká i slovenská společnost pociťovaly nevýhody raných fází demokracie se všemi souvisejícími nedostatky politické čestnosti a spravedlnosti.

Polarizované Slovensko

V České republice byla tradice demokracie historicky mnohem silnější a umožňovala tamním občanům srovnávat poválečný socialismus s meziválečnou Československou republikou, kdy „pro Čechy bylo skoro všechno lepší,“ poznamenal Búzik.

Česká společnost za komunismu politicky upadala a ekonomicky stagnovala, což nemuselo platit na Slovensku, kde průmysl po převzetí moci komunisty v roce 1948 zažíval boom. V důsledku toho jsou vzpomínky současných českých důchodců na komunismus výrazně jiné než vzpomínky důchodců na Slovensku, řekl Búzik.

Průzkum STEM/Focus vloni také ukázal, že trend v hodnocení československého komunistického režimu občany České republiky a Slovenska se ubírá odlišnými trajektoriemi.

V České republice se podíl těch, kteří považují současný režim za lepší, snížil z jasné většinové podpory v roce 1991 (71 procent) na mírně nad polovinu (58 procent). Podíl těch, kteří považují současný režim za horší než komunistický, vzrostl na 25 procent oproti 15 procentům v roce 1991.

Na Slovensku sice došlo k určitému zlepšení v pohledu občanů na demokracii, ale není to jednoznačné a populace je nyní polarizovaná, přičemž 45 procent věří, že současný režim je lepší, a 40 procent, že je horší. Také postoje Slováků přitvrdily: podíl těch, kteří věří, že současný systém je mnohem lepší, vzrostl na 18 procent, zatímco podíl těch, kteří si myslí, že je mnohem horší, je nyní 24 procent.

„Slovensko je na tom hůře, vezmeme-li v úvahu poměr těch, kteří hodnotí současný režim jako horší než ten minulý,“ řekl Búzik. „Přesto se šíření nostalgie po minulém režimu nepromítlo do hlasování pro komunistickou stranu, jako tomu bylo v České republice, kde byla strana ještě nedávno zastoupena v parlamentu.“

Žádný spěch a stres

Sociolog Akademie věd Tomáš Kostelecký tehdy vysvětlil, že za názory těch, kteří hodnotí minulý režim jako lepší, jsou sociální okolnosti. Lidé, jejichž relativní sociální status je dnes nižší než za minulého režimu, mají pochopitelně tendenci to druhé hodnotit pozitivněji. Bývají to strojníci, horníci, oceláři a další, kteří požívali výhod souvisejících s jejich věrností (a významem) ke Komunistické straně Československa.

„Jsou mezi nimi i ‚normální pracující‘ lidé, kteří se těšili poměrně velké jistotě společenského postavení a předvídatelnosti ve své životní kariéře, kteří po roce 1989 tuto jistotu a předvídatelnost ztratili,“ poznamenal Kostelecký s tím, že někteří lidé se po revoluci potýkali s nezaměstnaností nebo strádáním.

Búzik řekl, že lidem, kteří jsou nyní v důchodovém věku, bylo v 70. a 80. letech kolem dvaceti let. Tehdy zakládali rodiny a vzpomínky na tu dobu jsou vlastně na mládí, rodinu, stabilní ceny zboží a relativně snadné možnosti získat byt nebo úvěr. „Byla to pro ně doba dobrého života,“ poznamenal Búzik. „Život nebyl tak uspěchaný a stresující.“

Tehdy si uvědomovali nevýhody života v totalitním režimu. Dnes jsou z nich důchodci s chatrným zdravím a nízkými příjmy, vidí své děti a vnuky, jak pracují ve dvou zaměstnáních, aby si zajistili slušnou životní úroveň, a zadlužují se, aby si mohli koupit byt, a minulost se jim ve srovnání s tím zdá lepší, vysvětlil Búzik.

„A protože máme tendenci zapomínat na špatné věci, jejich nostalgie je nutí vidět minulý režim lépe než ten současný,“ řekl. „Dá se předpokládat, že absence demokracie v režimu, do kterého se narodili, je tolik netrápila a tolik je to nezajímalo – možná politika a stav demokracie ani dnes není středem jejich zájmu. “

Vzdělávání mládeže je klíčové

Mladší generace je méně nostalgická, ale také není zcela imunní vůči zkreslenému pozitivnímu pohledu na komunistický režim.

„Otázkou je, zda v případě lidí, kteří vyrostli nebo se dokonce narodili po roce 1989, jsou takové názory výsledkem generačního přenosu pozitivních narativů nebo nové generace obdivovatelů autoritářského socialismu, kteří neměří jeho výhody, ale své sympatie k některé z jejích stran, nebo jejich postoj je výsledkem kritického vnímání současného režimu,“ uvedla socioložka nevládního think tanku Institut pro veřejné otázky Oľga Gyárfášová, která vloni působila jako poradkyně slovenského prezidenta.

Problematický je i současný způsob vzdělávání žáků a studentů na Slovensku, myslí si historik František Neupauer, který zastupuje neziskovou organizaci Nenápadní Hrdinovia. „Pro většinu studentů [na Slovensku] končí výuka dějepisu informacemi o roce 1945 nebo 1968. Naopak lidé v České republice dostávají bohatší paletu informací prostřednictvím médií, filmu a kultury. Na Slovensku se teprve začínají promítat dokumenty o komunistické tajné policii, zatímco v Česku se poprvé vysílaly už v roce 2009,“ vysvětlil Neupauer.

Spravedlnost rovná se demokracie

Nesmírně důležitým prvkem pro podporu demokracie je pocit, že demokratický systém je v zásadě spravedlivější a spravedlivější. „U lidí, kde tento pocit chybí, ať už z důvodů osobní špatné zkušenosti nebo pod vlivem médií, informací a pseudoinformací z internetu, podpora demokracie klesá,“ poznamenal Kostelecký.

Průzkum STEM a Focus vloni porovnával, jaké hodnoty byly pro lidi nejproblematičtější v letech 1991 a 2021. Zjistili, že zatímco před 30 lety byla nesvoboda považována za hlavní problém, lidé nevnímali otázku spravedlnosti ve státě a možnosti, které mají, jako velký problém. V dnešní době je tomu naopak. „Svoboda a příležitosti jsou dnes vnímány velmi příznivě, spravedlnost je ze sledovaných hodnot vnímána nejkritičtěji,“ uvedla Gyárfášová.

Socioložka také dodala, že lidé na Slovensku jsou ke svému justičnímu systému kritičtější než lidé v České republice: 52 procent slovenských respondentů vnímá spravedlnost ve své zemi nepříznivě, zatímco v Česku pouze 38 procent.

„Každopádně v obou společnostech je cítit nedostatečná spravedlnost – lidé vnímají, že jsou si rovni a rovnější; jsou tu ‚naši lidé‘, kteří jsou nedotknutelní, a pak ‚obyčejní lidé‘,“ dodala socioložk Gyárfášová. Vysvětlila, že tento pocit se na Slovensku prohloubil poté, co byli v únoru 2018 zavražděni novinář Ján Kuciak a jeho snoubenka Martina Kušnírová a vyšetřování tohoto případu odhalilo masivní politickou korupci v systému. Dopad z toho trvá dodnes.

„Demokracie je spravedlnost. Pokud nebude spravedlnost naplňována ke spokojenosti občanů, nemůžeme očekávat podporu demokracie a důvěry v právní stát,“ uvedla Gyárfášová.

Jak by asi průzkumy veřejného mínění dopadly nyní?

Autor: Samo Buk, Zdroj: balkaninsight.com, public.flourish.studio, Náhledová fotografie: Náměstí Slovenského národného povstania (SNP) v Bratislavě. Fotka od Doko Jozef Kotulič / Wikimedia Commons