Cool magazín

Zábavný cool magazín

Type to search

Genie Wileyová: Divoké dítě vychovávané v extrémní izolaci

Genie Wileyová (pseudonym) byl šokující příběh roku 1970. Dívka, která strávila celé své dětství zavřená v ložnici. Genie vyrůstala v extrémní izolaci a byla divoké dítě. Necivilizovaná, sotva schopná mluvit nebo chodit, stále nosila plenky, i když jí bylo téměř 14 let.

Genie Wileyová byla oddělena od jakékoli formy socializace a společnosti po dobu prvních 13 let svého života. Její silně násilnický otec a bezmocná matka ji tak zanedbávali, že se nenaučila mluvit a její růst byl tak zakrnělý, že vypadala, jako by jí nebylo víc než osm let.

Když byla Genie objevena sociálními pracovníky, nemohla chodit ani mluvit, měla abnormální reakce, jako je neschopnost žvýkat jídlo.

Vyšetřovatelé dospěli k závěru, že strůjcem Genieho zneužívání byl její otec Clark Wiley. Jeho žena Dorothy tvrdila, že i ona byla obětí násilného psychopata. Krátce po objevu se Clark Wiley zastřelil. Sebevražda jen zvýšila zájem o případ.

Susan Wileyová se narodila v roce 1957 Clarku Wileymu a jeho mnohem mladší ženě Irene Oglesby. Oglesbyová byla uprchlice z Dust Bowl, která se přesunula do oblasti Los Angeles, kde se seznámila se svým manželem. Byl to bývalý strojník na montážní lince, kterého vychovávala jeho matka v nevěstincích a mimo ně. Toto dětství mělo na Clarka hluboký vliv, protože po zbytek svého života se fixoval na postavu své matky.

Clark Wiley nikdy nechtěl děti. Nenáviděl hluk a stres, který s sebou přinášeli. Nicméně přišla první holčička a Wiley ji nechala v garáži, když nebyla zticha.

Druhé dítě Wileyových zemřelo na vrozenou vadu a pak přišla Genie Wileyová a její bratr John. Zatímco její bratr také čelil zneužívání svého otce, nebylo to nic ve srovnání se Susaniným utrpením.

Clark Wiley se rozhodl, že jeho dcera je mentálně postižená a že bude pro společnost zbytečná. Nikdo nesměl komunikovat s dívkou, která byla většinou zamčená v zatemněné místnosti nebo v provizorní kleci. Držel ji připoutanou na záchodě pro batolata jakousi svěrací kazajkou.

Clark Wiley ji udeřil velkým prknem dřeva za jakýkoliv přestupek. Zavrčel za jejími dveřmi jako vyšinutý hlídací pes a vštípil dívce celoživotní strach ze zvířat s drápy. Někteří odborníci se domnívají, že mohlo být zapojeno sexuální zneužívání kvůli Wileyho pozdějšímu sexuálně nevhodnému chování, zejména starším mužům.

Takto žila 13 let.

Matka Genie Wileyové byla téměř slepá, což jí později zabránilo, aby se za svou dceru přimlouvala. Ale jednoho dne, 14 let poté, co se Genie Wileyová poprvé seznámila s krutostí svého otce, její matka konečně sebrala odvahu a odešla.

V roce 1970 narazila na sociální služby a spletla si je s úřadem, kde by pomáhaly nevidomým. Tykadla kancelářských pracovníků se okamžitě zvedla, když si všimli, že se mladá dívka chová tak podivně a místo chůze poskakuje jako zajíček.

Genie Wiley bylo tehdy téměř 14 let, ale nevypadala na víc než osm.

Případ Wileyové brzy okouzlil vědce a lékaře, kteří požádali o grant Národního ústavu duševního zdraví a byli za něj odměněni, aby ji mohli studovat. Tým zkoumal “vývojové důsledky extrémní sociální izolace” po dobu čtyř let od roku 1971 do roku 1975.

Během těchto čtyř let se Wileyová stala středem života těchto vědců. “Nebyla socializovaná a její chování bylo nechutné,” říkala Susie Curtissová, lingvistka úzce zapojená do studie divokých dětí, “ale prostě nás uchvátila svou krásou.”

Ale také během těchto čtyř let Wileyové případ testoval etiku vztahu mezi subjektem a jeho výzkumníkem. Wileyová žila s mnoha členy týmu, kteří ji pozorovali, což byl nejen obrovský střet zájmů, ale také potenciálně zplodil další násilný vztah v jejím životě.

Objev Genie Wileyové byl přesně načasován s nárůstem vědeckého studia jazyka. Pro jazykové vědce byl Wiley nepopsaný list, způsob, jak pochopit, jakou roli má jazyk v našem vývoji a naopak. V nádechu dramatické ironie se Genie Wileyová stala velmi žádanou.

Jako taková mohla Wileyová vytvořit jednoduché fráze, aby vyjádřila, co chtěla nebo co si myslela, ale nuance sofistikovanější větné struktury byly mimo její dosah. To ukázalo, že jazyk je něco jiného než myšlení.

Případ Genie the Feral Child pomohl prokázat, že existuje bod, za kterým je úplná jazyková plynulost nemožná, pokud subjekt již nemluví plynule jedním jazykem.

Podle Psychology Today:

“Případ Genie potvrzuje, že existuje určité okno příležitosti, které nastavuje hranici, kdy se můžete stát relativně plynulým jazykem. Samozřejmě, pokud již plynule ovládáte jiný jazyk, mozek je již připraven na osvojování jazyka a může se vám podařit plynule mluvit druhým nebo třetím jazykem. Pokud však nemáte zkušenosti s gramatikou, Brocova oblast zůstává relativně těžko změnitelná: gramatickou jazykovou produkci se později v životě nenaučíte.”

Například v roce 1971 získala učitelka jazyků Jean Butlerová povolení vzít si Wileyovou s sebou domů za účelem socializace. Butlerová byla schopna přispět některými integrálními pohledy na Wileyvou v tomto prostředí, včetně fascinace divokého dítěte sbíráním kbelíků a dalších nádob, které uchovávaly tekutiny, což je společný rys mezi ostatními dětmi, které čelily extrémní izolaci. Také viděla, že Genie Wileyová v této době začíná pubertu, což je znamení, že její zdraví se posiluje.

Dohoda probíhala docela dobře po nějakou dobu, dokud Butlerová netvrdila, že chytila zarděnky a bude muset jít ona a Wileyová do karantény. Jejich dočasná situace se stala trvalejší. Butlerová odmítla ostatní lékaře z “Genie Teamu” s tím, že ji podrobují přílišnému zkoumání. Požádala také o pěstounskou péči Wileyové.

Později byla Butlerová obviněna dalšími členy týmu ze zneužívání Wileyové. Butlerová prý věřila, že její mladá svěřenkyně z ní udělá “další Anne Sullivanovou”, učitelku, která pomohla Helen Kellerové stát se více než invalidní.

Genie Wileyová později žila s rodinou terapeuta Davida Riglera, dalšího člena “Genie Teamu”. Pokud štěstí Genie Wileyové dovolilo, zdálo se, že je to pro ni dobrá volba a čas na rozvoj a objevování světa s lidmi, kteří se skutečně starali o její blaho.

Současný život Genie Wileyové je málo známý. Jakmile se její matka ujala péče, odmítla, aby její dcera byla předmětem dalšího studia. Stejně jako mnoho lidí se speciálními potřebami propadla trhlinami řádné péče.

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: Allthatinteresting, Titulní obrázek: Pixabay.com/PublicDomainPictures