Následující rozhovor byl pořízen 5. prosince 1980. Jonathan Kott, tehdejší sloupkař časopisu Rolling Stones, navštívil Johna Lennona. Jejich setkání trvalo přes devět hodin.

O tři dny později byl John zabit. Toto si slavný hudebník myslel a řekl v posledních dnech svého života.

“Víte, bylo pro nás dost důležité mít vlastní dítě, všichni jako by zapomněli, jak dlouho jsme se snažili a kolik potratů jsme spolu s Yoko museli prožít, byly chvíle, kdy byla na pokraji smrti.

Měli jsme jedno mrtvě narozené dítě, měli jsme problémy s drogami, osobní problémy, problémy se společností, které jsme si vytvořili sami nebo které se objevily kvůli našim přátelům.

Co se týče našeho dítěte… Je to stále velmi těžké. Nejsem ten nejlepší otec na světě. Dělám, co můžu. Často jsem však podrážděný a depresivní. Moje nálady jsou jako na horské dráze – nahoru a dolů, nahoru a dolů. Sean se s tím musí nějak vyrovnat.

Všichni jsme egoisté, ale zdá se mi, že takzvaní umělci, to jsou absolutní egoisté: donutit se myslet na Yoko, Sheana, kočku nebo kohokoli jiného je pro mě dost těžké. Ovšem když to uděláte, pocítíte radost a pochopíte, že ne všechno je marné.

“Každý má jasnou představu o tom, co byste měli dělat. Ale je to jako žít podle toho, co po vás chtějí rodiče, společnost nebo takzvaní kritici.

Ve skutečnosti jsou to jen obyčejní kluci s perem nebo psacím strojem, kteří sedí v malé místnosti, kouří a pijí pivo, mají své sny a noční můry, ale zároveň předstírají, že ve svém životě neudělali žádnou chybu. Na zdraví.

Ale jsou lidé, kteří tohle všechno ignorují.”

“Dějí se zvláštní věci: jeden chlapík v Anglii, astrolog, mi řekl, že budu žít v jiné zemi. Nepřemýšlel jsem o tom, dokud jsem se ze všech sil nepokusil získat právo zůstat ve Spojených státech.

Pak jsem si řekl: “Co tady sakra dělám? Proč to všechno dělám?” Původně jsem tu žít nechtěl, prostě se to tak nějak stalo. Nevzali jsme si s sebou žádné věci, všechno jsme nechali v Anglii, mysleli jsme, že se tam brzy vrátíme. Ale nikdy jsme se nevrátili.”

“Můžete se zaměřit na malé publikum, na průměrné publikum, ale já osobně dávám přednost širokému publiku.

Když jsem chodil na uměleckou školu, říkal jsem si, že pokud budu umělcem, chci, aby mou práci znalo co nejvíc lidí. Představa, že namaluji obraz v tichém podkroví a nikomu nic neukážu, nebyla vůbec pro mě.”

O tom, jak vznikaly písně pro album “Double Fantasy”

“Trvalo mi pět let, než jsem je napsal. Pět let ve smutku a pak tři týdny průjmu (smích). Samotný proces fyzického psaní trval 3 týdny. Existuje příběh, který mi jednou vyprávěla Yoko, je možné, že jsem se o něm už zmínil.

Císař pošle posla k umělci, aby u něj objednal obraz. Zaplatí umělci a ten souhlasí. Za rok se vrátí a říká: “Císař čeká na svůj obraz”.

Malíř odpoví: “Počkejte chvíli,” a namaluje obraz přímo před jeho očima. “Ať se mu líbí.” Poslíček je rozhořčen: “Co je to za nesmysl? Císař ti za tuhle slátaninu zaplatil dvacet tisíc dolarů a ty ho namaluješ za pět minut?” “Ne,” odpoví.

Umělec na to: “Ano, ale přemýšlel jsem o tom deset let.” Bez těch pěti let bych písně pro Double Fantasy nenapsal.

Autor: Petr. V., zdroj: Rolling Stone, Titulní obrázek: Wikimedia Commons / Roy Kerwood, CC BY 2.5