V roce 1931 německý vědec Otto Heinrich Warburg (1883 – 1970) obdržel Nobelovu cenu za objevení základní příčiny vzniku rakoviny. Už v roce 1923 zjistil, že rakovina je výsledkem nefyziologického způsobu života. Dnes se o tom prakticky neví, protože tato pravda je před veřejností skrývána.

Nefyziologickým způsobem stravování (jíme převážně stravu, která organizmus okyseluje) a fyzickou neaktivitou se v těle vytváří kyselé prostředí slabě zásobované kyslíkem. Kyselost z buněk vytlačuje kyslík a nedostatek kyslíku v buňkách zase vytváří kyselé prostředí. MUDr. Warburg řekl: „Nedostatek kyslíku a zakyselení jsou dvě strany téže mince: má-li někdo jedno, má i to druhé“.Jste-li hodně zakyselení, automaticky vašemu organizmu chybí kyslík; a když vám chybí kyslík, tak máte zakyselený organizmus. Kyselé prostředí je prostředí bez kyslíku.

„Odeberete-li zdravé buňce 35 % jejího kyslíku, dokážete z ní udělat rakovinovou buňku za pouhé dva dny“, tvrdil MUDr. Warburg. „Všechny normální buňky mají maximální potřebu kyslíku, avšak nádorové buňky mohou žít bez něj. To je pravidlo bez výjimky“. Tkáně s nádorem jsou kyselé, zatímco ty zdravé jsou zásadité.

Ve svém díle „Metabolismus nádoru“ MUDr. Warburg uvádí, že všechny karcinogenní formy splňují dvě základní podmínky: kyselost krve a hypoxii (nedostatek kyslíku pro metabolismus buňky). Objevil, že nádorové buňky jsou anaerobní (nevdechují kyslík) a že nemohou přežít v přítomnosti vysokých koncentrací kyslíku. Přežít mohou jenom s pomocí glukózy a v prostředí bez kyslíku. Proto nádor není nic jiného než obranný mechanizmus, kterého naše buňky používají, aby přežily v kyselém prostředí, v němž je nedostatek kyslíku. Zdravé buňky žijí v zásaditém prostředí bohatém na kyslík, které umožňuje, aby mohly normálně fungovat. Nádorové buňky žijí v kyselém prostředí chudém na kyslík.

Kyselost a zásaditost organizmu je výsledkem stravy. Poté, co je dokončen proces trávení, vytváří potrava (dle svého nutričního profilu) podmínky pro kyselost či zásaditost v těle. Jednodušeji řečeno – zásaditost organizmu závisí na tom, co jíme.

Kyselé nebo zásadité prostředí se měří pomocí pH stupnice od 0 do 14, kde 7 je neutrální zónou. Od 0 do 7 jde o prostředí kyselé, od 7 do 14 zásadité. Aby naše buňky mohly dobře fungovat, potřebují lehce zásadité pH, malinko nad 7.

U zdravého člověka dosahuje pH v krvi 7,40 – 7,45. Krev se neustále sama reguluje, aby neupadla do metabolické kyselosti. Avšak některé potraviny ji okyselují a znečišťují organizmus.

A na závěr názory odborníků

„Veškerá takzvaná přirozená úmrtí nejsou nic jiného, než konečná míra zasycenosti těla kyselostí“, řekl George Crile z Clewelandu, jeden z nejuznávanějších chirurgů na světě.

„Zvýšená kyselost organizmu je příčinou všech degenerativních nemocí. Když dojde k porušení rovnováhy a organizmus začne ukládat kyselost a toxické látky ve vyšší míře, než dokáže vyloučit, pak se objevují nemoci“ – MUDr. Robert O. Young.

Kromě mnoha publikací drobnějšího charakteru je Warburg autorem knih Stoffwechsel der Tumoren (1926), Katalytische Wirkungen der lebendigen Substanz (1928), Schwermetalle als Wirkungsgruppen von Fermenten (1946), Wasserstoffübertragende Fermente (1948), Mechanism of Photosynthesis (1951), Entstehung der Krebszellen (1955) a Weiterentwicklung der zellphysiologischen Methoden (1962). V posledních letech doplnil problematiku svého ústavu o chemoterapii rakoviny a mechanismus působení rentgenového záření. V oblasti fotosyntézy objevil spolu s děkanem Burkem I-kvantovou reakci, která štěpí CO2, aktivovaný dýcháním.

Otto Warburg je zahraničním členem Královské společnosti v Londýně (1934) a členem akademií v Berlíně, Halle, Kodani, Římě a Indii. Získal l’Ordre pour le Mérite, Velký kříž a hvězdu a ramenní stuhu Spolkové republiky. V roce 1965 byl jmenován čestným doktorem Oxfordské univerzity.

Autor: Stanislav Makovický, zdroj: Nobelprize.org, Pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, Titulní obrázek: Wikimedia Commons / Bundesarchiv, Bild 102-12525 / Georg Pahl / CC-BY-SA 3.0, Public domain