Zánik Ďatlovovy výpravy je označení pro neobjasněná úmrtí devíti členů turistické výpravy, k nimž došlo v nočních hodinách 2. února 1959 v ruském pohoří Ural.
Výprava zahynula na východním úbočí hory Cholat Sjachyl, což znamená v mansijštině, jazyce kmene Mansijů, „Mrtvá hora“ (někdy záměrně dezinterpretováno jako „Hora mrtvých“). Horský průsmyk, kde k neštěstí došlo, byl pojmenován po vůdci výpravy Igoru Ďatlovovi jako Ďatlovův průsmyk. Smrt výpravy nebyla jednoznačně objasněna a sovětští vyšetřovatelé došli při vyšetřování k závěru, že příčinou byla spontánní síla, kterou nebyli členové výpravy schopni překonat. Avšak podle výsledků vyšetřování obnoveného v roce 2015 mohlo za smrt členů výpravy extrémně špatné počasí v kombinaci s lokální lavinou.
Cílem výpravy byl vrchol hory Otorten ve Sverdlovské oblasti na Uralu, která se nachází přibližně 10 km od místa neštěstí. Plánovaná trasa byla zařazena do III. kategorie obtížnosti, tedy nejnáročnější. Členové výpravy byli zkušení horalé, kteří za sebou měli několik náročných túr a výstupů.
Výprava dorazila 25. ledna 1959 vlakem do města Ivděl, které se nachází ve Sverdlovské oblasti na Urale. Následně se na nákladním voze přemístili do osady Vižaj, posledního nejbližšího obydleného místa od hory Otorten. Odsud se přesunuli do opuštěné geologické osady, kde se odpojil Jurij Judin, kterému se zhoršil chronický revmatismus. Výprava tak pokračovala v devítičlenném složení. Podle deníku a fotoaparátu výpravy je možno vysledovat jejich cestu do 31. ledna, kdy se dostali na okraj horské oblasti. Tam se začali připravovat na výstup. V zalesněném údolí zanechali nějaké potraviny a další vybavení, které mělo být vyzvednuto při zpáteční cestě. 1. února se skupina začala pohybovat průsmykem směrem k hoře Otorten.
Pravděpodobně měli v plánu dostat se na druhou stranu průsmyku, ale vzhledem ke zhoršenému počasí, sněhové bouři a nízké viditelnosti se omylem odchýlili od plánované trasy a začali stoupat na Cholat Sjachyl. Poté, co si uvědomili svou chybu, rozhodli se utábořit na zasněženém úbočí hory, přestože se přibližně 1,5 km od nich nacházel les, kde se mohli ukrýt před nepřízní počasí. Jurij Judin, jediný přeživší, později prohlásil, že skupina zřejmě nechtěla ztratit nadmořskou výšku, do které se dostali, nebo Ďatlov chtěl vyzkoušet táboření na úbočí hory.
Ďatlov se předem dohodl se sportovním klubem, že pošle telegrafem zprávu hned, jak se skupina vrátí zpět do osady Vižaj. Očekávalo se, že se tak stane nejpozději 12. února, ale současně se počítalo s tím, že se expedice může protáhnout. Proto na jejich zpoždění nikdo zpočátku nereagoval. Záchranná operace započala až ve chvíli, kdy se ozvali příbuzní členů expedice. První pátrací skupina složená ze studentů a vyučujících se vydala po stopách Ďatlovovy výpravy až 20. února. Později se zapojily také armáda a policie s letadly a vrtulníky. První záchranná skupina objevila zničené tábořiště 26. února. Michajl Šavarin, jeden ze studentů, kteří objevili stan, prohlásil, že byl prázdný, z poloviny stržený a pokrytý sněhem. Na místě byly nalezeny boty, oblečení, peníze, potraviny a další osobní věci členů výpravy. Od tábořiště pokračovaly stopy směrem z kopce k okraji lesa, který se nacházel na opačné straně průsmyku severovýchodním směrem. Asi po 500 metrech byly stopy zaváty sněhem. Na okraji lesa objevili členové záchranné skupiny pod velkou borovicí ohniště a těla Georgije Krivoniščenka a Jurije Dorošenka. Byli oblečeni v poškozeném spodním prádle a bez obuvi.
Po nálezu prvních pěti těl byla provedena pitva, avšak nebyla nalezena žádná zranění, která by vedla k úmrtí. Jako příčina jejich smrti bylo určeno podchlazení. Ačkoliv byla u Slobodina nalezena malá prasklina na lebce, podle závěrů pitvy se nejednalo o příčinu smrti. Ke zvratu došlo po nalezení zbývajících čtyř obětí. U tří z nich byla jako příčina smrti určena různá zranění. Lebka Thibeauxe-Brignollese byla rozdrcena a těla Dubininové a Zolotarjova měla polámaná žebra a rozsáhlá vnitřní zranění. Podle doktora Borise Vožrožděného byla tato těla vystavena extrémní síle, kterou přirovnal k autonehodě.
Z vyšetřování vyplynuly následující skutečnosti:
Šest členů výpravy zemřelo na podchlazení, další tři členové zemřeli vlivem zranění, která utrpěli.
Nebyly nalezeny žádné stopy po cizí přítomnosti na místě neštěstí. Byly nalezeny pouze stopy devíti obětí.
Stan byl rozříznut zevnitř.
Oběti zemřely 6−8 hodin po posledním jídle.
Zranění nemohla být způsobena jiným člověkem. Síla, která na členy výpravy působila, byla příliš velká, ale nebyly poškozeny měkké tkáně.
Forenzní radiační testy prokázaly zvýšenou přítomnost radiace na oděvech některých obětí.
V roce 2015 zahájil Vyšetřovací výbor Ruské federace prověrku závěrů vyšetřování z roku 1959. Z ní vyplynulo, že původní vyšetřovatelé nedostatečně zvážili vliv špatného počasí, které zřejmě zavinilo tuto tragédii. Podle nových zjištění dosahovala síla větru osudné noci rychlosti orkánu, zuřila sněhová bouře a teploty se navíc pohybovaly okolo -40 °C. Vyšetřovatelé se přiklonili k názoru, že výpravu ze stanu vyhnala opravdu lavina, ačkoliv se nejednalo o lavinu klasickou, která je v místě tábořiště kvůli malému sklonu a absenci sněhových převějí téměř vyloučena. Podle nich výprava při hloubení úkrytu před větrem narušila pevnou sněhovou desku, která se v průběhu noci uvolnila a sesunula na stan, který částečně povalila a zablokovala jeho vstup. Skupině tak nezbylo nic jiného, než se prořezat ven a pokusit se dosáhnout úkrytu v lese. Nečekanost této situace způsobila, že si někteří nevzali ze stanu teplé oblečení. Krivoniščenko a Dorošenko byli oblečeni nejhůře, proto se dostali pouze k borovici, kde skupina rozdělala oheň, ale dvojici se zahřát nepodařilo. Zbytek výpravy se rozdělil na dvě skupiny, kdy se trojice Ďatlov, Slobodin, Kolmogorovová neúspěšně pokusila vrátit do stanu pro spacáky, zatímco zbytek výpravy hledal místo pro provizorní úkryt. Asi 70 metrů od borovice se pod nimi propadla sněhová vrstva narušená potokem a tři z nich při pádu utrpěli smrtelná zranění. Zlomeniny žeber bez přítomnosti podlitin mohly vzniknout později tlakem několikametrové vrstvy těžkého sněhu na již mrtvá těla. V roce 2019 oznámili Alexandr Kurennoj (mluvčí ruské generální prokuratury) a Andrej Kurjakov (vedoucí úřadu prokurátora pro Sverdlovskou oblast), že vyšetřování případu bylo opět obnoveno. Kurjakov v této souvislosti zmínil spolupráci s příbuznými a přáteli mrtvých studentů a využití moderních forenzních technologií.
Autor: Stanislav M., zdroj: Wikipedie, History.com,Titulní obrázek: Wikimedia Commons / Public Domain – Pohled na stan, jak ho našli záchranáři 26. února 1959
